KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro tento rok se vám hlásím s pravděpodobně posledním pokračováním nekonečného příběhu na téma „Thrash/death metal po Švédsku“. Vězte však, že ani tentokrát nebudou v hlavních rolích nějací průměrní údržbáři, ba právě naopak, předmětem dnešního rozboru se totiž stávají rození žánroví hitmakeři THE DUSKFALL. Pokud jste pozorně četli moji sondu do duše předešlého záznamu „Lifetime Supply Of Guilt“, dobře víte, jaképak osobnosti tu tahají za hlavní řídící nitky. Ano, správně, první kapacitou je zasloužilý kytarový veterán Mikael Sandorf (za všechno jmenujme ratolest jeho mládí - GATES OF ISHTAR) a tou druhou pak fantastický vokalista Kai Jaakkola (DEATHBOUND nebo DEATHCHAIN). Dost na to, aby nové CD „The Dying Wonders Of The World“ překročilo hranici průměru ještě před svou první cestou do přehrávače.
Ale nebojte se, před ukvapeným soudem dáme i v tomto případě přednost hlubší analýze, nebo alespoň pokusu o ni. THE DUSKFALL se v rámci thrash/deathového spektra pohybují jednoznačně na jeho melodičtější straně, jsou věrni tradičním žánrovým proprietám a ze všeho nejvíce je nebaví vyhledávat nové, originální receptury. Přesto si jim dovoluji udělit sedm bodů z deseti možných, tedy velmi slušné ohodnocení. Důvodem štědré výslužky je především jejich schopnost napsat jasné, přímočaré a na první poslech zapamatovatelné hity. Jestliže na minulém albu tuto úlohu zastávaly „Shoot It In“, „A Stubborn Soul“ nebo „Hours Are Wasted“, tak na letošní novince podobným způsobem vyčnívají „Paradises Into Deserts“, „Some More Sin On My Burden“ a hlavně pak „I´ve Only Got Knives For You“. Tento talent, nebo chcete-li jinak, čich na chytlavé skladby jsem rozhodně nezaregistroval jenom já, velmi dobře si ho všimla i domácí softwarová společnost Starbreeze a skladbu „Shoot It In“ zařadila jako jeden z podkresů své nové videohry „The Darkness“. Refrény THE DUSKFALL občas připomenou DIMENSION ZERO nebo THIS ENDING, přičemž v závěrečné položce „I´ve Only Got Knives For You“ dokonce vyvstane určitá podobnost s novou tváří gothenburské ikony IN FLAMES, a to především díky decentnímu využití čistého vokálu. To je však jediná výjimka, desku totiž jinak zcela ovládá Jaakkolův suverénní, excelentně seštelovaný growling, který by mě bavil poslouchat snad i bez hudebního doprovodu.
THE DUSKFALL bez problémů potvrzují statut kapely na vzestupu. Švédové sice povolili stisk rychlostního pedálu, nicméně to co ztratili na agresivitě dokázali bohatě vykompenzovat citem pro poutavé, zaručeně návykové melodie. Pakliže bych měl zvolit konzervativní thrash/deathové album, které mě za poslední dobu dokázalo nejvíce pobavit, bez dlouhého váhání ukáži na „The Dying Wonders Of The World“.
Jak hodnotím předchozí desky:
Frailty [6/10]
Source [6,5/10]
Lifetime Supply Of Guilt [7/10]
Pokud bych měl zvolit konzervativní thrash/death metalové album, které mě za poslední dobu dokázalo nejvíce pobavit, bez dlouhého váhání ukáži na „The Dying Wonders Of The World“ od THE DUSKFALL.
7 / 10
Kai Jaakkola
- zpěv
Mikael Sandorf
- kytara
Antti Lindholm
- kytara
Matte W Järnil
- baskytara
Oskar Karlsson
- bicí
hosté:
Magnus Söderman
- kytara
1. Paradises Into Deserts
2. The Wheel And The Blacklight
3. Deep In Your World
4. Some More Sin On My Burden
5. Shadows And Cancer
6. Bring Us Your Infected
7. The Option And The Poison
8. Sealed With A Fist
9. I've Only Got Knives For You
The Dying Wonders Of The World (2007)
Lifetime Supply Of Guilt (2005)
Frailty + Source (re-release) (2005)
Source (2003)
Frailty (2002)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Massacre Records
Stopáž: 41:37
Produkce: Daniel Bergstrand (Dug-Out Studios) and Michael Hahne (Promile Studios)
Studio: Dug-Out Studios, Promile Studios
Mastering: Achim Köhler @ Indiscreet Audio (Germany)
Konecne po delsi dobe pozitivni prekvapeni ze severu. A verim, ze na dalsim CD to bude jeste lepsi. Z CD mam podobny pocit jako sveho casu z Predatora od Soilwork-agresivni, dostatecne naslapany, pritom paradni melodie.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.