OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dlhých šesť rokov bolo potrebné čakať, kým sa ZIMMER‘S HOLE rozhodli rozšíriť svoju diskografiu. Stalo sa tak po tom, ako Devin Towsend uložil k ľadu STRAPPING YOUNG LAD a dvaja členovia jeho bandy (Simon a Stroud) sa mohli venovať svojmu vlastnému projektu. No keďže ich dovtedajší bubeník Steve Wheeler sa z osobných dôvodov rozhodol ukončiť svoju spoluprácu so ZIMMER‘S HOLE, bolo logickým krokom pribratie Gene Hoglana, ktorý bol takisto voľný. A tak koncom roka 2007 chlapi navštívili rôzne štúdia, v ktorých vznikol album s dlhočizným názvom „When You Were Shouting At The Devil... We Were In League With Satan“. Tomuto sa ako prvému z ich dielne dostalo aj celosvetovej distribúcie, ktorá vyplynula zo zmluvy s Century Media, podpísanej v lete 2007. Jej zásluhou sa CD-čko dostalo aj do mojich rúk.
Základným kameňom tvorby týchto Kanaďanov je dobrá nálada, prameniaca z parodického, ale pritom veľmi dobre fungujúceho mixu všetkých možných aj nemožných metalových žánrov, subžánrov a rôznych úchylností. Ak sa s vtipným nápadom nešetrí, aplikuje sa nešetrne a príliš často, zvykne sa časom jeho hodnota značne devalvovať, čo ale, našťastie, prípad ZIMMER‘S HOLE nie je. Tí ten svoj od roku 1998 veľmi neobmenili, no na jednej strane svoje výtvory neservírujú príliš často, na strane druhej ich podporujú veľmi kvalitným muzikantsko-skladateľským umením a v neposlednom rade aj miernym, no nespochybniteľným vývojom. Takže čoho sme sa to zas dočkali? V podstate ničoho nového. Heavymetalové hymny a zbory popretkávané death-thrashovými gitarami a grindovými výpadmi. Punkové bicie prikrášlené gitarovým sólom, sabotované ostatnými nástrojmi a prekrikované neľudským revom. Jednoducho všetko riadne rozdrvené, zmixované a zmutované. Ak niekto od hudby očakáva aspoň štipku normálnosti, nech dá od tohto diela ruky preč. „When You Were Shouting At The Devil... We Were In League With Satan“ je ukážkou neústupnej šialenosti. Jedinou zmenou oproti minulosti je ešte väčší dôraz na kvalitu hudobnej produkcie a ústup od samoúčelných srandičiek k humoru viac sofistikovanému a inteligentnejšiemu. No napríklad erdžanie štvornohých a dvojkolesových koní a iné vsuvky sú výnimkou, potvrdzujúcou zmienené pravidlo a nedovoľujú zabudnúť, že nejde o práve najserióznejší projekt. Na novinke je možné počuť množstvo „ukradnutých“ riffov, melódii, vokálov od rôznych velikánov metalovej histórie. Tu zazneje METALLICA, tam počuť IRON MAIDEN, inokedy BATHORY a potom zas MANOWAR a predsa tento mix nielen pôsobí, ale aj naozaj je veľmi originálny. Originálny do takej miery, že mi ako skupina prídu oveľa dôveryhodnejší a vážnejší v porovnaní s kapelami, ktorými sa nechali inšpirovať. Medzi silné zbrane aktuálneho albumu ZIMMER´S HOLE patrí aj výborný zvuk o ktorý sa postaral producent Devin Townsend (vypomohol aj s klávesovými partmi a samplami) aj majstrovská rúbanica „nováčika“ za bicími, Gene Hoglana.
Má zmysel o „When You Were Shouting At The Devil... We Were In League With Satan“ písať viac? Myslím si, že ani nie. Album si treba vypočuť, ponoriť sa do sveta ZIMMER‘S HOLE, nechať sa pohltiť a objavovať netušené... Len škoda, že som si pri minulom albume nenechal väčší bodový priestor na zlepšenie hodnotenia. Tvrdím, že ZIMMER´S HOLE si tentoraz plný kotol určite zaslúžia, pričom radšej nemyslím na budúcnosť.
Lepší, tvrdší, úsmevnejší a pichľavejší... jednoducho nový ZIMMER´S HOLE.
10 / 10
Chris „The Heathen“ Valagao
- vokály, sample
Jed Simon
- gitary
Gene Hoglan
- bicie
Byron Stroud
- basgitara
Willy Campagna
- klávesy
hosť:
Nathan Explosion (Brendon Small)
- hovorené slovo
Devin Townsend
- klávesy
1. When You Were Shouting at the Devil...We Were in League With Satan
2. We Rule The Fucking Land
3. Flight Of The Knight Bat
4. 1312
5. Devil's Mouth
6. The Vowel Song
7. Fista Corpse
8. Anonymous Escophagus
9. Alright
10. Hair Doesn't Grow On Steel
11. What's My Name... Evil!
12. In League With Satan (bonus)
13. Fuck My Aching Tits (bonus)
When You Were Shouting At The Devil... We Were In League With Satan (2008)
Legion Of Flames (2002)
Bonded By Fire (1998)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 39:50
Produkce: Devin Townsend
Studio: Armoury, Chicken Poop, Hipposonic, Black Cat
Tak po ochutnávce na myspace.com jsem si objednal cd a je to super...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.