PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Predvlaňajšie európske turné EARTH a SUNN O))) je zvečnené na nosičoch „Live Europe 2006“ a DVD „Hibernaculum“ (EARTH) a „La Mort Noir dans Esch/Alzette“ (SUNN O)))) a prví menovaní brázdia Európu opäť. Tentokrát ako headlineri, opäť vo Viedni a prvýkrát v Prahe. Návštevnosť čosi vyše dvoch stoviek ľudí v oboch metropolách v rakúskom prípade prekvapila a v „domácom“ kontexte sklamala; lenže aj keď EARTH oprávnene požívajú štatút kultu, čo i len náznak mainstreamového úspechu sa im dôsledne vyhýba celú kariéru.
Možno práve preto v stánku v rohu viedenského klubu Szene predávali tričká a CD-čka sami Steve Moore a Don McGreevy, pôsobiac nemenej skromne ako sám Dylan Carlson a Adrienne Davies, kostra novej inkarnácie EARTH, ktorú Carlson sformoval v roku 2001 po tom, ako si „upratal vlastné sračky“. Tie zlé roky v polovici minulej dekády bolo v jeho tvári vidieť, ale pretransformované do kľudu a vyrovnanosti.
Mám pocit, akoby EARTH fungovali v neustálom pocite prostej vďačnosti, že po rokoch pretĺkania sa cez všetky druhy problémov konečne môžu vydávať albumy na solídnom labeli, koncertovať a užívať si vlastnú hudbu. Komunikácia Dylana Carlsona s publikom bola obmedzená na úprimne pôsobiace prejavy vďaky divákom i vlastným spoluhráčom – aj keď vlastne samotný Carlsonov štýl hrania pripomína dialóg. Vo viacerých z inštrumentálok, pokrývajúcich hlavne aktuálny album „The Bees Made Honey In The Lion’s Skull“, sa dá postrehnúť akási „naratívna“ štruktúra, gradujúca v bezslovných refrénoch. Akoby Carlsonov Fender Telecaster rozprával príbehy z amerického stredozápadu, tentokrát menej šedé a pusté, viac medové, husté a jantárové – hlavne vďaka zvukovým plochám Moorovho wurlitzeru v pozadí a s nemalým prispením McGreevyho nenápadnej, ale po pozornom započúvaní sa do hudby organicky vpletenej basgitary.
Vrcholy olemovali vystúpenie: nástup „Hung From The Moon“ bol po zábavnom, no miestami rozpačitom poloimprovizovanom country-gypsy-folkovom sete Sira Richarda Bishopa (sólo pre gitaru a „krabičky“) mimoriadne pôsobivý, v svojej valivej pomalosti až majestátny. Okrem viackrát spomínanej, jednoduchej, ale prepracovanej nosnej gitary – je zarážajúce, aký vývoj má v tomto smere za sebou EARTH od roku 2001 – je najvýraznejším poznávacím znamením spomalená bluesová rytmika z výraznými prízvučnými dobami. Škoda, že zo subjektívneho pohľadu nedisponuje „The Bees Made Honey In The Lion’s Skull“ tak zapamätateľnými melódiami, ako jeho predchodca. Spestrenie priniesla nepomenovaná skladba, ktorá bude bonusom na vinylovom vydaní aktuálnej dosky a v ktorej Moore vymenil elektrické piano za trombón, rovnako ako v nečakanom druhom prídavku, ktorým bola zlovestne silná skladba „Ouroboros Is Broken“. Takmer dve desaťročia stará kompozícia v „hibernaculovskom“ aranžmá (opäť s výborným trombónom) si vyslúžila najväčší ohlas – treba dodať, že popráve.
EARTH odohrali dramaturgicky podobný set, ako takmer na deň presne pred dvoma rokmi na tom istom mieste, naznačujúc jasnú kontinuitu medzi „Hex; Or Printing In The Infernal Method“ a „The Bees Made Honey In The Lion’s Skull“. Moment prekvapenia možno trochu vyprchal; napriek tomu si EARTH zasluhujú obrovský rešpekt. Nie kvôli onej „kultovosti“, ale hlavne kvôli tomu, ako sa s ňou vysporiadavajú.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.