Svatá trojice z kapel DREAM THEATER, FATES WARNING a PAIN OF SALVATION má další modláře a následovníky. Nejedná se však o doslovné a vírou zaslepené opisovače jejich evangelia, kteří art-rockový odkaz ničím neobohacují, jen ho čtou a bez úprav duplikují – to bychom této pražsko-mohelnicko-slovenské misii poněkud křivdili. PERSONAL SIGNET na aktuálním nosiči prokazují umění uchopit prog-rock s vlastní tvůrčí investicí, která v kombinaci s výtečným zvládnutím instrumentace i aranžérského umu posouvá toto album do první ligy současné české rockové progrese.

Z tvorby dýchá pohoda, nadhled a jakési člověčenské teplo, které u mnoha ostatních skupin v tomto ranku postrádám. Současně kvituji s velkým povděkem malou míru nepřirozeného patosu, který bývá často nemocí rockové progrese. Vir, který se však ani této nahrávce nevyhnul a je pro žánr také typický je přílišná délka a rozvláčnost materiálu. Pokud bych měl zabrousit do instrumentálních vod, není co vytknout. Z alba vyvěrá nespočet nápadů, motivů, které se poplatně žánru jako sardinky těsnají v jednotlivých písních, prim samozřejmě hraje kytarová práce, která se ale dokáže vymanit ze sólistického trilkování na úkor kapely, což považuji za velké plus. Zvuk také nepatří k nejhorším, dokáže si pohrát s dynamikou skladeb, výhrady bych měl možná jen ke zvuku bustrovaných kytar, ale něco mi našeptává, že kytarový mág Lerry chtěl kytarový sound právě tak, jak zní. Peter zpívá naprosto přirozeně, uvěřitelně, intonačně bez větších problémů předkládá svoje výšky i agresivní deklamace, které ojediněle dobarvují album neometalovou příchutí. Současně dokáže svůj hlas povznést a obdařit velmi příjemnou relaxační barvou, kterou předvádí v poslední skladbě „The Way Of Stars“. Ostatně ta se mi z celé kolekce líbí asi nejvíce, o to větší škodou je, že se k ní dostaneme až na závěr, kdy je ucho již poněkud otupělé. Nenásilné perkuse, medová basová linka, velmi vzdušně dobarvující akustika, jazz rockové sólo na elektrickou kytaru a zpěv, který celou píseň povznáší ke hvězdám. Naprosto magická atmosféra a jednoznačně nejemotivnější věc na albu. Pokud by se i nadále PERSONAL SIGNET ubírali cestou, ve které by s ještě znatelnější diferencí kombinovali tvrdší prog-metal s jazz-rockovým fluidem, budu patrně s výsledkem spokojen ještě více.