OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EMOR patria medzi najvýraznejšie vychádzajúce hviezdy slovenskej scény a pritom im k tomu stačilo málo – (dobre) napodobniť NEUROSIS. To je pri dĺžke pôsobenia a čase, ktorý ubehol od pomyselného zenitu Američanov naozaj tristné skonštatovanie. Nehovoriac o tom, koľko iných pionierskych metalových prúdov sa prevalilo svetom bez toho, aby Slovensko pootvorilo čo len jedno oko. Oberať EMOR o body za nedostatok konkurencie a tým pádom predsa len trochu ochudobnenú zásobu originality by bolo rovnako hlúpe, ako ich glorifikovať len za to, že sú viacmenej jediní. Pravda je, ako to často býva, niekde uprostred.
Niežeby sa z trojskladbového EP dalo vyčítať úplne všetko. Čosi však predsa. EMOR vedia zložiť silné skladby a v jednom z troch prípadov dokonca zaujať originalitou. Obohatená o produkciu Mareka Rakovického (LAVAGANCE, ex-TESTIMONY), ich hudba možno nie je až tak úplne vývozný artikel, slovenskú scénu (tú širšiu) však roznáša na kopytách. Strednorytmová neskorohardcorová valivá riava znie dostatočne sebavedomo a sľubne, aby z toho mohol byť naozaj kvalitný dlhý album. A ak chcú EMOR ešte viac, prehodenie výhybky do vôd, ktoré na EP reprezentuje „Žatva“ by pre nich pri zachovaní kvality znamenalo status charizmatickej a pútavej kapely. Posledný track je totiž presne tá možnosť, ako zo zdanlivo širokého ihriska NEUROSIS-revivalu uniknúť. Dobre vyfrázovaný a najmä sebavedomo zaspievaný slovenský text robí zo „Žatvy“, ehm... hit.
Na Slovensku pravdepodobne neexistuje kapela, ktorú by sa oplatilo sledovať viac, ako EMOR. Ak sa im podarí v krátkom čase nahrať dlhotrvajúci album, musí byť originálnejší, charizmatický, správne rozmerný a najmä čo najmenej premyslený. Stačí ak bude správne spontánny a živelný, presne ako tie najlepšie momenty z EP „Ouriver“. Znie to nelogicky, no ak by bol navyše zaspievaný v slovenčine, EMOR by nestratili absolútne nič a získať by mohli veľa.
„Tá ohromná hora stláča nás dolu.
Nik už nebude lepší, konečne spolu.“
(„Žatva“)
(kompletný materiál je možné vypočuť si na Myspace profile EMOR.)
Príliš krátka, no mnohé napovedajúca nahrávka azda jedinej novej slovenskej kapely, ktorá stojí za pozornosť.
7 / 10
Rasťo Bavlna
- basa
Jaro Bavlna
- bicie
Vlado Meluš
- gitara
Ludko
- sample
Vlado Šatan
- gitara, spev
1. Torment
2. Reflection
3. Žatva
Ouriver (2008)
Vydáno: 2008
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 12:49
Produkce: Marek Rakovický
Studio: Lavagance Studio
Na prstoch jednej ruky by sa dali spočítať slovenské kapely, ktoré na pódiu nevyzerajú ako slovenské kapely. Ruka v ruke so strhujúcou koncertnou prezentáciou chlapcov z EMOR ide hudba ich nového EP "Ouriver".
Označiť ich za "NEUROSIS revival" je rovnako nepresné ako pomenovať rovnakou škatuľkou ISIS alebo CULT OF LUNA, s ktorými majú EMOR rovnako niekoľko spoločných menovateľov.
EMOR hrajú kvalitnú, naozaj modernú metalovú muziku a u mojej maličkosti v súčasnosti suverénnym spôsobom vedú silnú trojku mladých zaujímavých zoskupení - hneď za nimi výborní RUMBURAX a NÁHODNÍ ZNÁMI. Nie je to až také zlé s tou slovenskou metalovou "scénou".
Jedna z mála domácich kapiel, ktorých tvorba neignoruje súčasné dianie v tvrdej hudbe za hranicami republiky. Čo je však najdôležitejšie, tvorba EMOR svojou, na naše pomery nepochopiteľnou a ojedinelou kvalitou, obstojí aj v širšom žánrovom porovnaní. Na pozíciu českých LVMEN to zatiaľ nestačí, ale k podobnej úrovni už chýba len krôčik, ktorý dúfam príde v podobe podobne vyrovnaného dlhohrajúceho počinu.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.