OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď vás Jan Transit pozve do svojho úplne samostatného sveta, tentokrát nevymedzeného ani obraznosťou a psychedéliou IN THE WOODS... ani macho pózou SOXPAN, pripomína to kovbojku. „Estrangeiro / New Man“ je typickým úvodom toho najtypickejšieho westernu: do mesta prichádza cudzinec, v ktorého tvári čítať nejednoznačnosť, dobro aj zlo, všetko aj nič. Zároveň je to veľmi podobné, ako keď Johnny Cash uvádzal posledný album svojho života textom piesne „The Man Comes Around“. Transit je v tomto oveľa menej biblický a oveľa menej apokalyptický než Cash – hoci hudobne ide o takú poctu Mužovi v čiernom, o akej by sa vám v súvislosti s frontmanom legendárnej nórskej pagan blackmetalovej kapely v živote nesnívalo. Jan Transit Johnnyho Casha zbožňuje. A presne ako Johnny Cash podstúpil so sériou rubinovských albumov „American“ vnútornú obrodu a predviedol jednu z najpôsobivejších duševných spovedí v histórii hudby, aj „Decent Man On A Desperate Moon“ je v Transitovom prípade hlavne o všetkom, čo je osobné. Pri skromnosti vlastného minilabelu a oveľa menšej popularite. Samozrejme.
Som celkom nový, nový človek, s lepším plánom, než som mal predtým.
(Je celkom nový, nový človek, s lepším plánom, než mal predtým.)
Som celkom nový, nový človek, s lepším plánom, než som mal predtým.
(Je celkom nový, nový človek, s lepším, teda žiadnym plánom.)
Pri „Decent Man On A Desperate Moon“ opäť platí, že jeho tvorca skromným a takmer „antiambicióznym“ spôsobom reflektuje svoju obľúbenú hudbu – presne tak, ako keď bolo v tvorbe IN THE WOODS... absolútne ľahké určiť moment, kedy si jej členovia začali ulietavať na starých PINK FLOYD. Či už ide o jednoduchý alternatívny rock, závan sedemdesiatok a priamočiarý rock’n’roll, korčuľovanie od folku ku country, juhoamerické inšpirácie (v tejto oblasti Transit nakoniec strávil podstatnú časť svojho života)... Alebo mäkkú a príjemnú zvukovú kulisu takmer popového rocku. Obrovské množstvo inšpirácie získal Transit v soundtrackoch. „Decent Man On A Desperate Moon“ je až šokujúco skromný album. V miestach, kde by ktorýkoľvek adekvátny producent a väčší label nanútil aspoň o trochu bombastickejšiu produkciu, na Transitovi nádherne počuť, že Karmakosmetix je vydavateľstvo, ktoré sa zmestí do počítača v jeho pracovni. Fantázia.
TRANSIT je dokonalá mužská obdoba kapely AGUA DE ANNIQUE. Hoci žánrovo inde, všetko ostatné sedí ako jin s jangom. Ešte aj osudy majú podobné.
Najlepšie skladby:
Estrangeiro / New Man
Miller Song
One For The Sea – Ad Anima pt.1
Bude sa vám páčiť, ak máte radi:
AGUA DE ANNIQUE
THE GATHERING
STILLE OPPRØR
Mužská verzia AGUA DE ANNIQUE, s klobúkom na hlave. Príklad na kolene zbúchaného a extrémne individualistického albumu, ktorý na rozdiel od ostatných pri vzniku neprišiel o dušu.
8 / 10
1. Estrangeiro / New Man
2. Bleed On Me
3. You And Me And Then Some
4. The Girl And The Road
5. Miller Song
6. Jokes Aside
7. Damned If You Don't
8. One For The Sea - Ad Anima pt.1
9. Ad Anima - pt.2
10. Ad Anima - pt.3
Decent Man On A Desprerate Moon (2008)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.