Dva dny po tom, co Prahu srovnali se zemí SLAYER, přivandrovala na Moravu zájezdní výprava vedená stálicí death metalového nebe zvanou CRYPTOPSY, aby provedla tutéž proceduru v brněnském klubu Favál. Jejich doprovodem je jedna z nejvýraznějších mladých kanadských formací v moderně smrtelného žánru - BENEATH THE MASSACRE a dva britské spolky, jejichž jména jsou pro mě zatím velkou neznámou.

Když naše plzeňská výprava dojíždí do Brna a nachází klub Favál, zhruba v sedm hodin, kdy je ohlášený počátek akce, míjí oprýskanou červenou dodávku s britskou značkou, která narychlo parkuje před vchodem. Nějací vyjukaní školáci z ní chaoticky vyrvávají aparáty a bicí soupravu. Hurá, pozdě zřejmě nejedeme. Uvnitř klubu je ještě relativně prázdno, nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo již začínat s jakoukoliv hudební produkcí, na pódiu se teprve narychlo snaží zabydlet a nazvučit první předkapela. Tou je nová krev stáje Metal Blade – teenageři z kapely TRIGGER THE BLOODSHED. Britové vypadají na to, že právě opouštějí devátý ročník základní školy. Ani se mi nechce věřit, že tito růžovotváří hošíci, někteří s líčky jemnými jako dětská prdýlka, by měli hrnout jednu z nejbrutálnějších odnoží metalové hudby. A ono jo. Smrtící kov, ve kterém se snoubila technická preciznost i melodické prvky, rázem rozechvěl celý klub Favál.

Mladičký zpěvák se do svého výkonu zakousl tak vehementně, že již při druhé skladbě měl celý obličej od krve, což tedy mnozí možná ani nezaregistrovali, neboť mu jeho hustá patička během koncertu spadla do obličeje a zakrývala celou tvář. S nespoutaným nadšením ze sebe valil jednu nelidskou vokální polohu za druhou, nekompromisně odmítal kapesníčky na otření obličeje, které mu byly z publika nabízeny. V jeho zádech chlapec, který připomínal hubenější verzi Angela z KELLY FAMILY, precizně sypal rytmy, po stranách kytarové duo mávající bujaře svými huňatými řepami. Vzhledem k jejich stáří tedy kapelu netvořila žádná instrumentální ořezávátka a mně se hlavou honila jediná otázka: Pokud tímto způsobem hrají v aktuálním věku, co bude následovat? Jedním si sem jist, jestli přežije seskupení střední školu, o TRIGGER THE BLOODSHED jistě ještě uslyšíme.

Další hoši vypadají už přeci jen o něco málo odrostleji. Řekněme čtvrtý ročník střední školy. Pěkně zhurta rozjeli svoji pekelnou káru, do které čepují směs melodického death metalu a metalcoru. Zpěvák Andy je sice maličký vzrůstem, ale v hrdle mu sídlí velký a značně vychraptěný ďábel. Člověk by ani netipoval, že tato kapela pochází z ostrovního konzervativního království. Nakažlivý set postavený na melodických kytarách, zásecích, dusající dvojšlapce a agresivním vokálu divoce gestikulujícího Andyho, jehož čelo bylo neustále zvrásněno řečištěm drobných žilek, byl příjemným předvojem před kapelou, do které jsem vkládal nejvíce nadějí pro tento večer. Tou jsou kluci, což již vypadají na to, že maj vysokoškolský diplom čerstvě v kapse - kanaďané BENEATH THE MASSACRE.

Na počátku jejich setu si neodpustím drobnou otázku. Víte co vznikne, když vlkodlak pokouše medvěda? Ano správně, vznikne medvědodlak! A pokud nevíte, jak takový medvědodlak vypadá, stačí se podívat na Elliota, který zastává post u mikrofonu v tomto quebeckém komandu. Pracky gorilího samce, elektrizující pohled hluboko zasazený do úzkých přivřeným očních štěrbin dravce a hlas jako velmi solidně uleželá rezavá rašple. V jeho zádech najdete nenápadného týpka s naraženou bekovkou, který s jazzovou grácií sype death metalové rytmy, po pravici basového ekvilibristu Denise s výrazně zbustrovanou šestitunkou, který na scéně působí jako kříženec anglického aristokrata a šimpanze s čerstvě naočkovanou vzteklinou. V neposlední řadě samozřejmě i kytaristu Chrise, který tento den jednoznačně vítězí v pražcovém dostihu, neboť něco tak krkolomného a rychlého ten večer nepředvedl nikdo. Kapela jede jako dokonale promazaný švýcarský hodinový stroj složený z  hi-technickéoho death metalu, brutálního hardcoru a grindcoru. BENEATH THE MASSACRE se snaží prezentovat své poslední album, ale dochází i na pecky z „Mechanics Of Dysfunction“ a dokonce mám pocit, že jedna nebo dvě skladby byly z „Evidence Of Inequity“. Zabijácká mašinérie, neustále změny i ucházející zvuk udělaly z jejich setu v mých očích zlatý hřeb večera a pánové rozhodně nezklamali mé očekávání do nich vkládaná.

Hlavní hvězda večera měla z počátku sice problémy se zapojením přístrojů a už vše vypadalo celkem dosti neuspokojivě, baskytarista Éric Langlois již vykazoval mnoho známek neklidu. Rozhazoval rukama a mlátil do strun svého nástroje… Nakonec se vše v dobré obrátilo a veteráni technického death metalu CRYPTOPSY odpálili svůj set se vší parádou. Nejmladší přírůstek do kapely Matt McGachy, střídající Lorda Worma, se své úlohy zhostil více než na jedničku. Vokály naprosto v pořádku, pro mě osobně by mohlo být trochu méně teatrálních póz, ale i ty v koloritu kapely byly v podstatě na svém místě a nepůsobily samoúčelně.

Matt působil sebejistě jak při písních z období, kdy mikrofon třímal Worm či DiSalvo, to samé se dá říci i o jeho projevu. Rozhodně nám spolu s klátícím se baskytaristou Ericem Langloisem předvedl ten největší vlasový mlýn, který byl tento večer k vidění. Poněkud zaražen jsem však byl z přístupu a z kotle brněnských metalheads při setu CRYPTOPSY. To, že většina byla oděna do půli těla chápu - nestoři brněnské black metalové scény to zřejmě u mladých hochů v publiku vyžadují - ale způsob moshování, který se skládá jen z modelu „strčím do tebe co nejvíc, a když spadneš na prdel a někdo se o tebe přerazí, bude to ta pravá metalová sranda“, to jsem nějak nepochopil. Na opakované McGachyho výzvy k circle pitu také nikdo nereagoval a všichni si jeli tu svoji moravskou strkanici. Teprve při přídavku, který si lidi vyřvali, se McGachymu povedlo něco, v co jsem při prvním náznaku ani nevěřil – dokázal úspěšně moderovat wall of death. Z mého pohledu velmi vydařený koncert, s velmi solidní sestavou, příjemně překvapujícími předskokany, pro který se vyplatila i cesta z druhého konce republiky.