OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ze seznamu loňských restů je třeba čas od času umazat nějakou tu položku, a tak si dnes prosvištíme sólovou prvotinu kytaristy NEVERMORE Jeffa Loomise „Zero Order Phase“. Že má rychlík Jeff moc rád CACOPHONY nikdy nebylo žádným tajemstvím. Ani se nijak netajil myšlenkou pojmout dvě neskutečné jízdy pánů Jasona Beckera a Martyho Friedmana („Speed Metal Symphony“ a „Go Off!“ z let 1987 a 1988) jako hlavní zdroj inspirace pro debut. Plus další podobné klasiky žánru, nejen od téhle povedené dvojice, pochopitelně. Ovšem žádné kopírování se konat nebude, jde skutečně pouze o lehké „načuchnutí“ (které se jen tu a tam přihlásí silněji v uších těch, co mají tato alba sježděná nahoru dolu), což musí být jasné každému, jen co se na něj vyvalí úvodní „Shouting Fire At A Funeral“, která jakoby NEVERMORE z oka vypadla. Jde tedy o pokračování v odkazu s vlastní ksichtem a (nejen zvukovými) výdobytky doby. Potud tedy velká spokojenost s drtivou většinou alba. Kdo hledá nedostatky, najde fakt, že ač Loomis na nahrávce nenechal (na rozdíl od dua Becker/Friedman) žádného zpěváka vydat ani hlásku, přece jen je výsledek někdy až zbytečně blízko domácím NEVERMORE, což je pro sólovou nahrávku přece jen krapet svazující, a taktéž i skutečnost, že přes hostující hráče (producent Kernon, Jarzombek, O´Brien a další) to celé zní jednokytarově. Jedna hlava, jeden rukopis, kterému by volná ruka druhého stejně nadaného strunoběžce určitě prospěla. Ale nechápejte mě špatně, „Zero Order Phase“ je hodně příjemná nahrávka člověka, co přesně ví co chce a má to v hlavě (i rukách) dobře srovnané. A vezmeme-li navíc ještě v úvahu, co za nudné onanie běžně vydává většina „kapelových“ sekerníků, vyjde nám, že se Jeffovi práce podařila, no… chvalitebně.
7,5 / 10
vydareny album...ale tiez by som radsej privital uz novy Nevermore
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.