THE KILLERS jsou ukázkovým příkladem situace, kam až lze zajít za účelem udržení si co nejširší fanouškovské základny, bez ohledu na kvalitu produkovaného materiálu. Po hodně svěžím debutu „Hot Fuss“, který svým cinkavým zvukem opěvoval hédonismus osmdesátých let, přišla dospělejší a o něco více zemitá a na americké tradice zacílená „dvojka“, která rozdělila fanoušky téhle party na dva tábory. Sice patřím k těm, co tvrdili - "u mne dobrý", ale zpětně musím přiznat, že jsem „Sam´s Town“ před lety také trochu nadhodnotil. Co však představuje nová fošna „Day And Age“, nemá podle mne co dělat se seriózní produkcí rockové kapely udávající módní kurz. Nová deska se totiž blýská jako barový juke-box plný bezobsažné vaty. Jde o ten nejuniversálnější pop/rockový kýč, jaký si jen mezi retrařskými spolky dovedete představit. Nové songy jsou prosté jakýchkoliv zajímavých instrumentálních partů nebo originálních melodií, a tak mne napadá spojitost s hudbou, která se jako kulisa pouští mimoňským zákazníkům při celodenních nákupech v obřích supermarketech (tedy jasný pád o několik tříd dolů). Kytary jsou z velké části nahrazeny syntezátorem, který celý materiál doslova znásilňuje v kaši plytkosti a jednoduché hudební uniformity. Možná, že si velcí bosové v zadních traktech heren Las Vegas (kteří bezpochyby za touto partou stojí) zatím ještě mnou ruce, ale já prostě nevěřím, že THE KILLERS s tímhle uspějí. Nevěřím, že je to s lidmi kupujícími hudební nosiče tak zlé, protože tohle je opravdu děsná šmíra!