OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na zběžný poslech triviální, dusavé, pochodově kolovrátkovité a až podezřele chytlavé. Na poslech podrobnější spousta nezřetelných technických fines, silné skladby, které vydrží více než třicet poslechnutí bez zívání, a které si zamilujete už napoprvé. To je GOJIRA, metalový úkaz se zřetelným rukopisem, nezaměnitelným groovem a zvukem. Jejich v pořadí již čtvrtá studiovka je logickým následovníkem minulé „From Mars To Sirius“, na němž není důvod nějak překotně obracet stylové směřování. Proč by také kapela měnila své osvědčené postupy, do značné míry jí jednoznačně vymezující vůči ostatnímu metalovému světu? Typické a neuvěřitelně efektivní spojení kytar a bicích, z nichž dýchá pro Francouze nezvykle chladný vojenský marš, chirurgická přesnost a současně značně hitový potenciál i atmosféra, jsou největší devizou bayonneského kvarteta.
Oproti minulosti má „The Way Of All Flash“ mnohem více pomalejších, atmosféričtějších momentů, které stopáž alba napínají na úctyhodných pětasedmdesát minut. Méně sekaček a více rozvláčností. Vedlejší efekt je jednoduše předvídatelný - album se vám bude zřejmě zdát dlouhé. A víte čím to je? Ono opravdu dlouhé je. A i kdyby bylo o čtvrt hodiny kratší (třeba by vymizel poslední, více jak čtvrthodinový song), stále bude příliš dlouhé. Na druhou stranu se v porovnání s dřívějškem povážlivě zvedá emotivní hladina v tvorbě obsažená. Album se jakoby zasněně dívá do dálky, do neprozkoumaných záhybů nekonečného vesmíru, až přímo cítíte kosmický chlad, čarokrásnou nespoutanost dalekých supernov a pestrost mlhovin, do kterých vplouvá obrovský koráb hvězdné pěchoty.
Bez zajímavosti není ani to, že Joe Duplantier byl v hledáčku dalekohledu bratrů Cavalerů pro projekt CAVALERA CONSPIRACY, kde působí na pozici baskytaristy. A není se čemu divit. Jeho aranžérská zdatnost již dávno přerostla hranice Francie. Jeho tajnou zbraní je však vokál, ve kterém dokáže velmi plynule přecházet od téměř čistých poloh přes melodický chraplák až po extrémní řvaní. To s jeho barvou hlasu, důvěryhodností a emotivností projevu dokáže opravdu málokdo a ač se zdá, že nejtypičtějším znakem GOJIRY je osobitá souhra kytar a bicí soupravy, tak na stejnou úroveň bych vyzvedl i vokál, který nelze přejít jako samozřejmost.
„The Way Of All Flash“ je sice trošku přetažené a rozmělněné, ale i tak výtečné posunutí v započatém směru.
Novější, emotivnější, delší a hlavně stále stejně výtečně šlapající radioaktivní metalové monstrum z Francie.
8,5 / 10
Joe Duplantier
- vokály, kytary, produkce
Mario Duplantier
- bicí
Christian Andreu
- kytary
Jean-Michel Labadie
- baskytara
1. Oroborus
2. Toxic Garbage Island
3. A Sight To Behold
4. Yama's Messengers
5. The Silver Cord
6. All The Tears
7. Adoration For Non
8. The Art Of Dying
9. Esoteric Surgery
10. Vacuity
11. Wolf Down The Earth
12. The Way Of All Flesh
Fortitude (2021)
Magma (2016)
LEnfant Sauvage (2012)
The Way Of All Flesh (2008)
From Mars To Sirius (2005)
The Link Alive (DVD) (2004)
The Link (2003)
Terra Incognita (2000)
GODZILLA - Possessed (demo) (1998)
Datum vydání: Pondělí, 6. října 2008
Vydavatel: Listenable
Stopáž: 75:07
Produkce: Joe Duplantier
Studio: Band's Home Studio
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.