OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pionýři domácího hc undergroundu, nezkrotní alkoholici, navzdory věku kapela s jedním z nejbouřlivějších pódiových vokalistů u nás, jedna z největších stále aktivně hrajících tuzemských hardcorových legend a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Dodat bych asi měl, že hardcore období mají NAŠROT již nějakou tu dobu za sebou, současná tvorba je mnohem odlehčenější, vyzrálejší a aranžérsky propracovanější, než dřevní materiál kapely. Nicméně jsou to právě undergroundové špinavé punk-hardcorové hity, kterými se NAŠROT proslavili asi nejvíce. Ty mají však do aktuálního materiálu opravdu hodně daleko. „Rag(e)time“ je fošnou, kterou plní úderný havlíčkobrodský crossover, specifická kombinace Hrabošova hlubokého melodického vokálu, který je čím dál tím v menší míře kombinován s nakřápnutým melodickým chraplákem, přecházejím v hardcorové řvaní a hard-crossoverové hudby, ve které se snoubí rock, harcore, metal, méně, ale přece ještě ethno, funk a mnoho dalšího.
V současné poloze NAŠROTů se pozvolna mění poměr mezi agresivní nasraností a přemýšlivou melancholií, ale rozhodně to neznamená, že by kapela svým směřováním vplouvala do vod mainstreamu. Na melodické a měkčí momenty stále dopadá pochmurný stín, který vnesla do tvorby havlíčkobrodských minulá deska „Psychorama“, patrné jsou i pseudoarabské melodické postupy, které byly typické pro album „Mirror And Mask“ – oproti těmto dvěma albům je však novinka slabší na opravdu silné momenty. I tak musím konstatovat, že umírněnější poloha, kde většina pozornosti je zaměřena na vokál, kapele sluší a sedne jí velmi dobře. Rozmělněnější skladby s podporou smyčcových nástrojů, například „Words Are Dead“ mají své silné kouzlo i opodstatnění a patří k tomu nejlepšímu na „Rag(e)time“, naopak houpavé hutnější skákačky obsahující sekané vokály, které znějí jako agresivnější verze starých RED HOT CHILI PEPPERS, působí vedle nich poměrně vyžile. Jako by v nich NAŠROTi vykrádali sami sebe.
Jako vždy poslední dobou jsou skvělé texty, ve kterých si Hraboš bere nekompromisně na mušku současnou a budoucí situaci lidstva, sociálního systému, ekologie a mnohých dalších témat. Pokud vezmu profanované harcore je více než hudba nebo hardcore je hudba s názorem, tak NAŠROT jsou hardcore. Textová složka je skvělá. Jako již tradičně došlo i na jednu cover verzi, tentokrát má tu čest skladba „Sunday Morning“ od VELVET UNDERGROUND, která album velmi příjemně provzdušňuje v jeho sevřenosti a zadumanosti. Celkově vzato, jde o dospělé album od kapely, která se již nehoní za úspěchy a nemusí sobě ani okolí nic dokazovat. Soubor písní v rámci tvorby spíše průměrných, ale stále osobitých a ve svém rukopisu nezaměnitelných.
Dospělé album od kapely, která se již nehoní za úspěchy a nemusí nic sobě ani okolí dokazovat. Soubor písní v rámci tvorby spíše průměrných, ale stále osobitých a ve svém rukopisu nezaměnitelných.
7,5 / 10
1. Intro
2. Refugees From The Future
3. I Want To Take You Away From Here
4. In A Bar Named „There…“
5. Bloody Oil
6. Only Pain
7. Sunday Morning
8. Words Are Dead
9. Freddie The Spider
Rag(e)time (2009)
Psychorama (2003)
The Mirror & The Mask (2000)
The Guide To The Wild Years (1997)
Cornered Animal (1995)
Brain Investigator (1993)
Destructive Tour (1991)
Totálně našrot (demo) (1989)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Cecek Records
Stopáž: 43:00
Produkce: Našrot
Studio: Andy´s Sound Studio
CD vlastním už od jeho křtu. Musím souhlasit s recenzí, že ve srovnání s minulými alby je spíše průměrné. Psychorama obsahovala určitě silnější skladby. Přesto je v celkovém měřítku dost vysoko.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.