Válečné dějiny lidstva jsou skutečně nevyčerpatelným inspiračním zdrojem. Pochopit a vcítit se do vší té změti pocitů a myšlenek, které je vždy neodmyslitelně doprovázely jako hyeny nadbytečnou lví hostinu, je jistě lákavým zadáním i pro všemožné metalové kapely, co jich jen napříč celým spektrem významu „metal“ najdeme. V současné době musím samozřejmě vzpomenout především SABATON a vedle nich třeba IRON MAIDEN, kteří (a není to tak dlouho) dokonce ve skladbě „Paschendale“ narazili na stejné téma, kterému nyní holandští GOD DETHRONED, vedeni toutéž fascinací, věnují kompletní album.

Fascinací? Fascinací, samozřejmě. Jak jinak nazvat touhu či potřebu věnovat se skutečně černému okamžiku lidských dějin, jenž vešel v historickou známost skrze nevýslovné utrpení, beznaděj a depresi, jimiž musely nepochybně obě bojující strany jedné z největších bitev první světové války projít? U belgické vesnice Passchendaele (v uměleckém podání Henriho Sattlera a spol. „Passiondale“) v tzv. třetí bitvě u Ypres se totiž bojovalo od června do listopadu 1917 v nekonečném moři bláta, do kterého se propadalo všechno, co mělo nohy, ruce nebo kola. K tomu si připočtěte nekonečný systém zákopové války a sto tisíce padlých vojáků v konečném účtování a myslím, že je naprosto pochopitelné, proč (krom jiného) psychika zejména řadových vojáků musela dostat zatraceně zabrat.

To všechno se nyní snaží nastínit i GOD DETHRONED, kteří pro tyto účely již dávno disponují jedním z nejvhodnějších výrazových prostředků v podobných případech – neprostupným death/black metalem s nezanedbatelným prostorem pro dokreslující dominantní melodie. A má-li jejich aktuální album být jakýmsi soundtrackem k popisovaným událostem, respektive především epickým vyprávěním na čistě hudební bázi, pak nelze než kapele (málem již tradiční změnu na postu její druhé kytary protentokráte obstarala novicka Susan Gerl) pogratulovat k velice solidnímu počinu. Jeho prostřednictvím se totiž ocitáme přímo uprostřed dění samotného – okolo hlav nám hvízdají roje kulek, všude kolem k zemi padají mrtví kamarádi, a když se k nim chceme dostat, uvíznou nám nohy v tom odporném bahně. Všudypřítomné vlhko, ve dne zima, v noci ještě větší, kolem dokola spousta křiku a krve, a když si člověk vzpomene na rodinu a domov, musí se přemáhat, aby se nerozbrečel.

Hudebně samozřejmě kapela zůstává na svém a nikdo, kdo s ní měl až dosud jen něco málo společného, nemohl ani nic jiného očekávat. Drsné riffy podladěných holandských kytar staví obrovské hradby zvuku, jejichž účel nelze zpochybnit přes to, že v žádném případě nejsou důsledně originální, intenzivní melodické dotyky těch samých nástrojů, zřídkakdy kláves a dvakrát dokonce i čistého vokálu je vyvažují svou vlastně velmi křehkou podstatou (nejdále jde v tomhle ohledu téměř geniální závěrečná instrumentářka „Artifacts Of The Great War“) a celé to má skutečně sílu světové válečné vřavy. Bez důrazu na popisované bojové události by ovšem celý materiál určitě neměl takový potenciál, ale to jsme u toho, o čem se mluví velmi často – že totiž textová složka prostě je nedílnou součástí celku definovaného jako skladba či hudební album. Kdo si myslí opak, měl by si vzít příklad třeba právě u GOD DETHRONED a jejich „Passiondale“.