50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuhle brněnskou rock´n´rollovou partu mám v zorném poli již tři roky, tedy od jejího posledního snímku „Pocket Album“, který byl nahrávkou plnou příslibů do budoucna. Letos ANNIE´S TRIP vlastním nákladem konečně zrealizovali své regulérní debutové album „Parisian Jazz“, mající ještě o kousek vyšší ambice, než jejich poslední nahrávka. Oproti ní došlo na debutu k několika stylovým posunům, zvýšení pestrosti materiálu a celkově bych řekl i k větší složitosti jednotlivých skladeb. Přestože skupina našla zalíbení v rozdováděných funky vlivech, kterými tentokrát důkladně opepřila své nové písně, zůstává nadále klasicky rockovou záležitostí. Inspirace u Bettencourtových EXTREME, kalifornských JANE´S ADDICTION, možná i LIVING COLOUR, popřípadě RED HOT CHILI PEPPERS (z doby, kdy u nich v polovině devadesátých let vyváděl Dave Navarro) se tedy sama nabízí jako logická možnost k přirovnání.
Ústředním nástrojem brněnských je jednoznačně Aivnova kytara, která znovu předvádí opravdu povedené kousky – perfektní blesková sóla, přesnou rytmizaci a celkově v našich končinách obdivuhodný groove. Jinými slovy, jeho party mají všechno, co potřebuje takto stylově zaměřená skupina, a berou jak z bluesového ranku („You Ain´t“), tak sebou šlehají ve funky stylu („Striptease Dog“). Hlas zpěváka MoJoea doznal nemalého zlepšení, což je poznat hlavně když se dotyčný pouští do daleko odvážnějších teritorií než minule, napíná svůj projev do excentricky rozjívenějších oblastí a je tak ve svých teatrálních výškách opravdu zábavný. Zaujaly mě zde jak nekompromisní rockové vypalovačky („The Dildo And The Weed“ nebo „Rodeo Base“, vystavěné po vzoru starých GUNS N´ ROSES), tak výtečná hymna „Fuck Your Love“ (zřejmě vrchol nahrávky), oplývající neotřelou rozevlátou melodikou, nebo již výše zmíněná groovy potřeštěnost „Striptease Dog“, jež celé album výtečně rozpumpuje. O různorodosti materiálu a mnohostrannosti skupiny svědčí kromě výše zmíněných songů také „Hangin´ About“, což je půlnoční barové blues jak od starých pardálů z GREAT WHITE. „Parisian Jazz“ je tak dle očekávání pulzující rockovou jízdou, opepřenou mnoha vlivy od funky po blues, a opatřenou výbornými nápady, skvělým výkonem kytaristy a zajímavě excentrickým projevem frontmana.
Pulzující rock´n´rollová jízda, napraná rozličnými vlivy od funky po blues, excentrickým hlasem, vynikající kytarou a rozjívenou náladou.
8 / 10
1. Striptease Dog
2. Rodeo Babe
3. Fuck Your Love
4. Papa Hell
5. Hangin´ About
6. Parisian Jazz
7. The Dildo And The Weed
8. Shail Races With Jimmy A
9. You Ain´t
10. Little Thing
Parisian Jazz (2008)
Pocket Album (demo) (2006)
The White One (demo) (2004)
The Orange One (demo) (2003)
Whatever (demo) (2001)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Pocket Rodeo Ltd.
Stopáž: 40:05
Produkce: Aivn a Annie´s Trip
Studio: Shaark studio
-bez slovního hodnocení-
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.