PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuhle brněnskou rock´n´rollovou partu mám v zorném poli již tři roky, tedy od jejího posledního snímku „Pocket Album“, který byl nahrávkou plnou příslibů do budoucna. Letos ANNIE´S TRIP vlastním nákladem konečně zrealizovali své regulérní debutové album „Parisian Jazz“, mající ještě o kousek vyšší ambice, než jejich poslední nahrávka. Oproti ní došlo na debutu k několika stylovým posunům, zvýšení pestrosti materiálu a celkově bych řekl i k větší složitosti jednotlivých skladeb. Přestože skupina našla zalíbení v rozdováděných funky vlivech, kterými tentokrát důkladně opepřila své nové písně, zůstává nadále klasicky rockovou záležitostí. Inspirace u Bettencourtových EXTREME, kalifornských JANE´S ADDICTION, možná i LIVING COLOUR, popřípadě RED HOT CHILI PEPPERS (z doby, kdy u nich v polovině devadesátých let vyváděl Dave Navarro) se tedy sama nabízí jako logická možnost k přirovnání.
Ústředním nástrojem brněnských je jednoznačně Aivnova kytara, která znovu předvádí opravdu povedené kousky – perfektní blesková sóla, přesnou rytmizaci a celkově v našich končinách obdivuhodný groove. Jinými slovy, jeho party mají všechno, co potřebuje takto stylově zaměřená skupina, a berou jak z bluesového ranku („You Ain´t“), tak sebou šlehají ve funky stylu („Striptease Dog“). Hlas zpěváka MoJoea doznal nemalého zlepšení, což je poznat hlavně když se dotyčný pouští do daleko odvážnějších teritorií než minule, napíná svůj projev do excentricky rozjívenějších oblastí a je tak ve svých teatrálních výškách opravdu zábavný. Zaujaly mě zde jak nekompromisní rockové vypalovačky („The Dildo And The Weed“ nebo „Rodeo Base“, vystavěné po vzoru starých GUNS N´ ROSES), tak výtečná hymna „Fuck Your Love“ (zřejmě vrchol nahrávky), oplývající neotřelou rozevlátou melodikou, nebo již výše zmíněná groovy potřeštěnost „Striptease Dog“, jež celé album výtečně rozpumpuje. O různorodosti materiálu a mnohostrannosti skupiny svědčí kromě výše zmíněných songů také „Hangin´ About“, což je půlnoční barové blues jak od starých pardálů z GREAT WHITE. „Parisian Jazz“ je tak dle očekávání pulzující rockovou jízdou, opepřenou mnoha vlivy od funky po blues, a opatřenou výbornými nápady, skvělým výkonem kytaristy a zajímavě excentrickým projevem frontmana.
Pulzující rock´n´rollová jízda, napraná rozličnými vlivy od funky po blues, excentrickým hlasem, vynikající kytarou a rozjívenou náladou.
8 / 10
1. Striptease Dog
2. Rodeo Babe
3. Fuck Your Love
4. Papa Hell
5. Hangin´ About
6. Parisian Jazz
7. The Dildo And The Weed
8. Shail Races With Jimmy A
9. You Ain´t
10. Little Thing
Parisian Jazz (2008)
Pocket Album (demo) (2006)
The White One (demo) (2004)
The Orange One (demo) (2003)
Whatever (demo) (2001)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Pocket Rodeo Ltd.
Stopáž: 40:05
Produkce: Aivn a Annie´s Trip
Studio: Shaark studio
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.