OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američané z PAPA ROACH na nás od roku 2000 chrlí své řadovky v pravidelných dvouletých intervalech. Minulý rok, který pro kapelu znamenal patnáctileté existenční jubileum, neměl být vyjímkou. Skupina sice avizovala vydání nástupce fantastického „The Paramour Sessions” na konec srpna, avšak od svého úmyslu upustila díky různým turné (za všechny jmenujme třeba Crüefest úspěšně reinkarnových kalifornských legend). Ti z nás, kteří se dle různých indikací těšili na v pořadí již šesté album pod vánočním stromečkem, se tedy museli spokojit pouze se singlem „Hollywood Whore” a ochutnávkou v podobě skladby „Lifeline”. Kolekci dvanácti nových písní se nakonec povedlo dát dohromady až v druhé polovině letošního března a vypustit ji pod ambiciózním názvem „Metamorphosis”. Zmiňované porodní bolesti jakoby však signalizovaly i tvůrčí problémy. O personální těžkosti se navíc už začátkem loňského roku postaral svým vale bubeník a zakládající člen Dave Buckner, který dle oficiálního sdělení zpěváka Jacoby Shaddixe odešel z personálních důvodů. Behěm léta uprchlík ješte zakládá dvoučlennou kapelu LAST ANGELS, která sama sebe popisuje jako alternativní electro-post-punkrockovou záležitost. Načež v prosinci Buckner zažalovává své ex-spoluhráče kvůli odepírání plateb z autorských honorářů.
Nakonec hudební obsah „Metamorphosis” opravdu sám o sobě dokazuje momentální vyschlost kreativity čtveřice ze Sacramenta. Novince sice nelze odepřít hodně slušný rockový drive, který je pro kapelu tolik charakteristický, ale co je to platné, když se ho nepodařilo vtěsnat do nějaké zajímavější hudební formy. Nic moc nemohl změnit ani producent Jay Baumgardner, který je podepsán pod přelomovým druhým zásekem „Infest”, jenž Kaliforňany katapultoval do hvězdných sfér. I tak bych mu tady udělil pochvalu, protože novinku ošetřil velmi dobrým zvukem a „dodaný materiál” namíchal tak, že ve své chartné nápaditosti ještě drží překvapivě hodně pohromadě. Skladeb, které by snesly nějaké přísnější měřítko, a to i v rámci tvorby kapely samotné, bychom se dopočítali na prstech jedné ruky. Moje rockové srdíčko pěkně rozehřály pouze dvě, obě opatřené slušným textovým podkladem. První „Lifeline”, která se nesporně stane koncertním mazlíkem díky svému refrénu a tajemná „Nights Of Love”, ze které na mě příjemě dýchá duch lepších chvilek BON JOVI. O kvalitě a významu ostatních písní bychom mohli se skalními fanoušky kapely diskutovat a určite bych jim nevyvracel tvrzení, že dostávají jakýsi svůj standardní přísun. Jako nejlepší příklad pro takovou diskuzi může posloužit singlovka „Hollywood Whore”, ze které jistě bude spousta chicks a pubescentů učůrávat (zvláště po shlédnutí klipu). Mně však přijde pouze pitomoučká. Navíc bridge na konci nepřeslechnutelně kopíruje kytarový motiv opravdového trháku „The World Around You” z předešlého alba. Pokud bych měl pokračovat ve výčtu podobných sebevykrádacích momentů v obstojných skladbách, tak nemohu nezmínit hitově se tvářící srdcerváč „Carry Me”, kde je tento samý motiv také využit. Ostatní skladby více méně trpí sydromem - „jedním uchem tam a druhým ven”.
PAPA ROACH i přes momentální zaváhání však nijak nezavrhuji. Pevně věřím, že je buď při neustálém koncertování nebo radši někdě při odpočívání na pláži u Pacifiku ovane čerstvější tvůrčí vítr (nemusí být nutně rock´n´rollový). „Metamorphosis” je však bez jakéhokoliv sentimentu pouze lehce průměrným počinem, kterému díky rockovým zásluhám a několika uvedeným pozitivům z „protekce” dávám lehce nadprůměrnou známku.
Průměrné rock´n´rollové album, které je ošetřeno velmi dobrou produkcí. Nepostrádá drive, avšak postrádá hlubší hudební kreativitu.
6 / 10
Jacoby Shaddix
- zpěv
Jerry Horton
- kytara
Tobin Esperance
- baskytara
Tony Palermo
- bicí
1. Days of War
2. Change or Die
3. Hollywood Whore
4. I Almost Told You That I Loved You
5. Lifeline
6. Had Enough
7. Live This Down
8. March Out of the Darkness
9. Into the Light
10. Carry Me
11. Nights of Love
12. State of Emergency
Metamorphosis (2009)
The Paramour Sessions (2006)
Getting Away From Murder (2004)
Lovehatetragedy (2002)
Infest (2000)
Old Friends From Young Years (1998)
Vydáno: 2009
Vydavatel: DGC/Interscope
Stopáž: 45:14
Produkce: Jay Baumgardner, James Michael
Papa Roach som od Infestu skoro vobec nesledoval. Pocul som par skladieb z dalsich albumov, ale toto je fakt moc. Image hairmetalovej kapely, trapne skladby a nuda. Aj ked je pravda ze viac ako znudeny som bol iritovany a otraveny. Skladba Lifeline je vec za ktoru by sa nemusela hanbit popova kapela pre 13 rocne skolacky, ostatne tiez niesu ovela lepsie. Infest som mal fakt rad, chalani zmente nazov lebo fakt robite povodnemu vyznamu Papa Roach hanbu
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.