Byla jednou jedna Garáž se střechou z vlnitého plechu. Ale nebyla to jen tak obyčejná Garáž, byla to kouzelná garáž. Neparkovalo v ní žádné auto. Kdyby na stěnách byly nějaké plakáty, tak můžete vzít jed na to, že na nich budou vyobrazeny svaté ikony, jakými jsou ENVY, NEUROSIS, popřípadě PIXIES a FUGAZI. Jednou za čas se v prostorách Garáže sešli tři tajemní vousatí pobudové, dva se chopili kytar, jeden bubenických paliček a začali dělat garážový kravál. Oni sami si mysleli, že kravál dělají pouze oni, oni vymýšlejí jednotlivé noty své tvorby, oni tvoří rytmy a melodie, ale nebylo tomu tak. To jen Garáž chtěla, aby si to mysleli. Pokud byli tři muži uvnitř, byli v podstatě jen loutkami, které Garáž ovládala. Garáž se prostřednictvím nich zpovídala a do jejich hudby tiskla příběhy svého života. Vše o svých majitelích, o všech těch garážových souložích, o psech, kteří jí chčijou na vrata, o zaseklých klíčích v zámku, o větru, který jí utrhl kus vlnitého plechu na střeše, i o tom, jak ji uvnitř tři muži vystlali a odhlučnili. Zkrátka vše.

Tři muži si v Garáži často pouštěli hudbu, kterou přinesli a Garáž poslouchala. Líbily se jí lehce nakreslené špinavé kytary, připomínaly jí prostředí, do kterého je zasazena. Měla slabost pro naléhavé řvané vokály. Od punkerů, kteří zkoušeli o pár garáží dál, přijala za své fakt, že intenzita a naléhavost musí být mnohem důležitější, než správná a korektní intonace. Občas se ji zalíbily i uhlazenější indie bandičky, nevydržela však u nich dlouho. Post hardcorová scéna říznutá pukem dokázala mnohem sveřepěji zachytit to, co chtěla garáž vyjádřit. Hlavní bylo, aby to ostatní garáže chytlo za srdíčko. Několikrát vtiskla třem mužům, kteří se v ni scházeli, myšlenku udělat koncert. Přímo uvnitř sebe. Zahrát i ostatním garážím a podělit se s nimi o svém životě. Záhy začala mít touhu slyšet své písničky častěji. Nebýt závislá na tom, až se ti tři muži zase sejdou a bude je moci ve svých útrobách ovládat. Proto jim intenzivně uložila do srdcí touhu zaznamenat kravál, který prostřednictvím Garáže tvoří. A tak se stalo. Výsledek nyní držím v ruce. Obal je garážový. Zvukové balení nezapře původ v Garáži, ale nebojte se nic. Garáž si moc dobře uvědomovala, že nahrát garážovou tvorbu v Garáži – to nedopadne dobře. Vznikla by tak garáž na druhou a to by bylo příliš silné kafe. Zvuk byl tedy velmi živý, trochu špinavý, ale upřímný, citlivý a přesně to se k němu v koloritu skladeb hodilo. Ani si to snad nedokážu představit jinak.

Tři muži se v ní stále schází, stále tvoří garážovou hudbu. A stále nemají tušení, že to ne oni, to Garáž. A pokud jim toto tajemství nikdo neřekl, tak to neví dodnes…