Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo nevěřil, když PAIN OF SALVATION ústy svého hlavního mozku Daniela Gildenlöwa prohlašovali, že další nahrávka v sobě pojme vibrace FAITH NO MORE, koule FOO FIGHTERS, dušičku jakou má JEFF BUCKLEY a hukot LED ZEPPELIN či DOORS, dostane prostřednictvím aktuálního EP „Linoleum“ pořádnou ťafku mezi oči. Všechno uvedené totiž sedí. Samozřejmě k tomu nutno připočíst spoustu vlastní tváře PAIN OF SALVATION, protože typické postupy lezou na povrch, mají to ale ve vší té psychedelii mnohem těžší, než kdykoliv předtím. Od úvodní titulky s opakujícím se riffem musí nutně nepřipraveného posluchače zasáhnout také fakt, že i zvukově se to celé posouvá do sedmdesátých let minulého století. A dál už všechno závisí na tom, co od kapely očekáváte. Pokud přijmete za své nepopiratelný vývoj na zatím skupinou neokupované území, můžete začít vykřikovat cosi o stále se rozvíjející genialitě a novém milníku v podobě progresivně psychotropního rocku starého jako noha, přesto svěžího a aktuálního. Jestliže však tohle bezezbytku nesežerete, zbude vám „jen“ čtveřice slušných písniček, poměrně vkusně retro vyprodukovaných, se skvělým hlasovým kouzlením mistra Gildenlöwa. Plus jeden „vtipný“ „Bonustrack“ a jedna coververze SCORPIONS. Možná jste už vytušili, že „Linoleum“ není a asi ani nikdy nebude moje nejoblíbenější poloha POS. Přes všechny nepopiratelné kvality, pokud nás v tomto duchu čeká celé plnohodnotné album, asi se na něj ani netěším.
6 / 10
In The Passing Light Of Day (2017)
Falling Home (2014)
Road Salt Two (2011)
Road Salt One (2010)
Linoleum (EP) (2009)
Ending Themes On The Two Deaths (DVD) (2009)
Scarsick (2007)
Be - Original Stage Production (DVD) (2005)
Be (2004)
12:5 (unplugged) (2004)
Remedy Lane (2002)
The Perfect Element, Part I (2000)
One Hour By The Concrete Lake (1998)
Entropia (1997)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
