OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
HORSE THE BAND jsou fascinujícím exotickým výjevem, ve kterém se osmibitové zvuky PC speakerů a prvních herních konzolí používají jako temperové tuby k malbě metalových pláten. Kdo má rád neotřelé, pulzující a poněkud ujetá hudební tělesa, musí zákonitě vrnět blahem. Jednoznačným poznávacím znakem této sebranky jsou masivně použité syntezátorové motivy, které jako by utekly z prvních verzí her typu Super Mario, Donkey Kong, Turrican a dalších nesmrtelných průkopníků herního průmyslu z konce osmdesátých let. Možná proto tak rychle pro tento styl zdomácněl termín „nintendocore“, který poprvé použil právě frontman HORSE THE BAND Nathan Winneke. Kapitolou samou pro sebe jsou historky, které se kolem této bandy točí. Ať už to jsou koncerty, které kytarista odehrál se zlomeným ramenem, okřídlený tourbus z druhé světové války, kterým letěli do Běloruska nebo neuvěřitelné příběhy z divoce organizovaného čínského turné.
Barevný hudební kaleidoskop, ve kterém se splétají výjevy z metalu, rocku, popu osmdesátých let, grindu, screama a hlavně specifických klávesových aranží, vyhloubil základy pro zcela nový hudební subžánr, který má v současnosti mnoho následovatelů. „Desperate Living“ navazuje na předchozí album, posun je však snadno identifikovatelný. Novinka je ještě barevnější, klade větší důraz na melodiku a šířku záběru. HORSE THE BAND tímto albem dokáží zcela jistě oslovit mnohem širší okruh posluchačů a to bez toho, aniž by urazili své stávající fanoušky. Silné melodie, stále ještě neotřelý a nezprofanovaný zvuk a silné skladby, kde pod tučnými syrovými klávesami lehce bustruje kytara, která paběrkuje nad slušně jedoucí dvoušlapku. K mání jsou ale i ambientně retro-rockové plochy, které poskytují místo k relaxaci a krátkému rozjímání.
Mnoho skladeb z tohoto alba má silně hitový potenciál. Rozhodně se nejedná o nápady náhodně naházené na sebe v kokainovém poblouzení, jak by se mohlo při prvním poslechu zdát, vše je promyšlenější i vyzrálejší než kdykoliv dříve. Dle mé subjektivní optiky se jedná o nejsilnější materiál kapely.
Vynikající screamo-metalový soundtrack vzdávající hold osmibitovým hrám i osmdesátkovému popu.
8,5 / 10
Daniel Pouliot
- bicí
Nathan Winneke
- vokál
David Isen
- el. kytara
Erik Engstrom
- syntezátor
Brian Grover
- basa
1. Cloudwalker
2. Desperate Living
3. The Failure of All Things
4. Horse the Song
5. Science Police
6. Shapeshift
7. Between the Trees
8. Golden Mummy Golden Bird
9. Lord Gold Wand of Unyielding
10. Big Business
11. Rape Escape
12. Arrive
Desperate Living (2009)
A Natural Death (2007)
The Mechanical Hand (2005)
R. Borlax (2003)
Secret Rhythm of the Universe (2001)
Datum vydání: Úterý, 6. října 2009
Vydavatel: Vagrant Records
Stopáž: 54:44
Produkce: Noah Shain
Studio: White Buffalo Studios, Los Angeles
hodně dobrý...ale stejně mam nejradši Mechanical Hand nebo ještě starší songy jako Cutsman apod:-) ... ale tohle je taky parádní...a ty koncerty, kapitola sama o sobě:-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.