PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dr(n)azí bratři a (s)lepé děvy, kdo věrným jest, pln bázně či s netrpělivostí pěchovanou po okraj, žíznící po hudební maně božské, by svým ušiskům nenechavým dobře posloužil, chvilka ta nejslavnější právě kotví v přístavu chrabrých srdcí všech bojovníků světa. Schovejte si slepice a dcery, „jediní králové pravého metalu - sdružení pro zvýšení celosvětové porodnosti, s. r. o.“ jsou zpět a žádné pozérské skety zde trpěti nehodlají. Meče taseny opět sviští vzduchem, křivka jejich lačně po krvi prahne a jestli na stařečky nebudete hodní (možná dorazí i barbar Cohen?), čeká vás osud nebohého šéfa z Metal Blade Briana Slagela. „Die, Die, Die, Into the House of Death“! Bojim, bojim…
Po sérii koncertních reportů se tedy konečně scházíme nad důkladným rozborem novinkového disku. Ale jako při všech pitvách, nebude to příliš radostná práce. MANOWAR sami sebe v průběhu času totiž povýšili nad všechno ostatní. Mezi každou následující deskou je minimálně čtyřletý odstup a čím více času skupina na přípravu má, tím méně toho nakonec výsledný produkt přinese. Aby se kasička nepřestala plnit a „true heavy metalová“ břicha měla za co vypouštět tuk v posilovně, vymyslel někdo chytrý jednoduchý recept - každý rok živák! Když ne na CD, tak alespoň veselé DVD, koza (čti fanoušek) se nažere, ortodoxní budou chrochtat blahem nad DeMaiovým (Adamsovým, Loganovým, Columbusovým - doplň dle libosti) uměním a peníze pod koly Harley Davidsonů alespoň nezasmrádnou. Jak prosté, jak účinné!
Celou nahrávku avizoval singl "Warriors Of The World United", doprovázen stejnojmenným klipem. S odstupem času nutno přiznat, že ač je toto video opravdu úsměvné a plné metalových póz, samotnou skladbou se skupině podařil zásek do živého. Byť instrumentálně prostá, disponuje správně nakažlivou melodií v refrénu a není těžké si ji představit jako koncertní tutovku. Bohužel, je pohříchu také jediná. Možná ještě úvodní "Call To Arms", i když atmosférou a aranží na dálku smrdí po hitech z "Hail To England" nebo "Sign Of The Hammer", ale tím to skutečně hasne. "The Fight For Freedom" je unylá polobalada s bezkrevnou melodií, "Nessum Dorma" předělaná árie od Pucciniho - opravdu příšerný pokus, který nezachrání ani závěrečný Adamsův jekot - následná "Valhalla" pouze kratičké intro. Další balada o "Mečích ve větru" je věnována severským národům a melodie připomíná dávné hymny souboru, byť ty byly mnohem povedenější. Když se v druhé předělávce "An American Trilogy", objevilo „Glory, Glory, Halelujah“ v budovatelském tempu, nevěřil jsem vlastním uším. Snad jedině přidat, že „černý muž pod bičem otrokáře žil“, pak uhasit pionýrský táborák a Večerka. Věnováno Elvisovým fanouškům z Německa? No, proboha živého! Dále tam máme něco pro zakladatele heavy metalu Richarda Wagnera. Orchestr ladí, smyčce (zřejmě z kláves) předou, spíše však další intro nebo intermezzo, chcete-li. Singlovku jsme už probrali, takže zbývají pouze tři poslední kompozice, všechno svižné kusy, zjednodušené na kost, s motivy značně vykradenými z minulosti. Vezmeme-li celé snažení jako komplet, opravdu nechápu, kdo se podepsal pod dramaturgii. Díky řazení skladeb od pomalých po rychlé (nic mezi tím) úplně ztrácí na dynamice, překvapení, začátek působí ospale, rychlý konec vyšumí. Vlastně celá nahrávka je takový značně prošlý šumák - bublinek spousta, chuť žádná.
Naprosto si uvědomuji, že skalní budou mít na věc přesně opačný názor. Jenomže přijít po pětileté odmlce s něčím tak plytkým, jako jsou "(všichni) Bojovníci světa (spojte se)", hraničí až s výsměchem fanouškům. Dva povedené refrény na padesát minut, zmiňovaný časový odstup od poslední regulérní fošny a v neposlední řadě naprosto zcestné řazení písniček - opravdu vám to stačí? Mně tedy ne!
Jedna povedená píseň a zbytek velké a holé nic (stejné jako De Mayova holá zadnice). Velkohubé kecy a spousta směšných póz ještě neznamenají povedený hudební obsah. A upřímně, mám pocit, že čím více řečí MANOWAR vedou, tím větší hudební slabotu se snaží zakrýt!
3 / 10
Eric Adams
- zpěv
Joey DeMaio
- basy, klávesy
Karl Logan
- kytary, klávesy
Scott Columbus
- bicí
1. Call To Arms
2. The Fight For Freedom
3. Nessum Dorma
4. Valhalla
5. Swords In The Wind
6. An American Trilogy
7. The March
8. Warriors Of The World United
9. Hand Of Doom
10. House Of Death
11. Fight Until We Die
The Lord Of Steel (2012)
Battle Hymns MMXI (2010)
Thunder In The Sky (EP) (2009)
Gods Of War Live (2007)
Gods Of War (2007)
The Sons Of Odin (EP) (2006)
The Dawn Of Battle (single) (2002)
Warriors Of The World (2002)
Hell On Stage (Live) (1999)
Hell On Wheels (Live) (1997)
Louder Than Hell (1996)
The Triumph Of Steel (1992)
Kings Of Metal (1988)
Fighting The World (1986)
Sign Of The Hammer (1984)
Hail To England (1984)
Into Glory Ride (1983)
Battle Hymns (1982)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 48:16
Produkce: Manowar
Studio: Hell, Galaxy Studios
Kdyby se měla vybrat skupina s nejomezenějšími fanoušky, tak by Manowar bez problémů vyhráli. I kdyby už vydali jen reedice starších desek a alba, na kterých by bylo pouze mluvené slovo (např. povídání o motorkách, o pivu, o píchání holek po koncertech atd.), tak bych se vůbec nedivil, kdyby je fanoušci opět skupovali po statisícíh. Takže je vlastně jedno, že je to opravdu otřesný materiál...
Buzny do celosvětového sdružení pro zvýšení společnosti s.r.o. nebereme, pozn. viceprezidenta sdružení.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.