Tak ani tady to s tipováním hudebního směřování tohoto disku nebude po prvním pohledu na rozkošnou černobílou siluetu oběšence nikterak složité. K tomu připočtěme dokonalé DIY provedení bookletu, osobnost Kurta Balloua dohlížejícího ve studiu a jméno vydavatele a dostaneme vskutku bizardní kombinaci. Z hlediska internetového působení jsou NAILS navíc poměrně slušně utajenou kapelou. Otázku, jestli je to vše součástí pečlivě budované image anebo jen běžný postoj tohoto tria, ponechám tentokráte stranou a svoji pozornost zaměřím pouze na toto čtrnáctiminutové řádění.

Jestli podle obalu tipujete, že máme tu čest s dalším notně agresivním a rychlým materiálem, tak tipujete naprosto přesně. Desítka burácejících songů se do vás pustí s takovou razancí, že než se vůbec stihnete dopracovat k nějaké reakci, máte za sebou už polovinu této nálože. Z hlediska žánrového uchopení se můžeme stejně tak bavit o hardcore, grindcore anebo crustu, ale ve výsledku to nebude hrát příliš podstatnou roli. NAILS si takříkajíc berou z každého to svoje, aby z toho pak vytvarovali tuto přitažlivou hudební skulpturu, jejíž výraz tváře značí značnou dávku agrese a utrpení. Co si budeme nalhávat, příznivý dojem výrazně vylepšuje produkce zkušeného harcovníka Balloua. Nazvučení kytar je vpravdě šťavnaté a výživné a nejvíce upomene na špinavý zvuk švédských ENTOMBED. Je fakt, že tento sound je teď v jistých kruzích celkem in, stačí vzpomenout takové TRAP THEM anebo BLACK BREATH, ale zároveň i pro podobnou produkci více než přiléhavý, takže otázku trendového přístupu v případě NAILS si můžeme nechat od cesty.

Za těch pár minut se toho i přes poměrně jasně vytyčený směr stihne na „Unsilent Death“ udát celkem dost. Američané vhodným způsobem střídají tempa, a to bez negativních dopadů na zničující spád samotné nahrávky. Rychlé agresivní výpady alternují s rozvláčnějšími pasážemi, tvořené obhroublými riffy, které nepohrdnou ani občasnou společností kvílivých zpětných vazeb. Postup nikterak originální, ale v takto koncipované muzice zcela funkční. Když se jej navíc ujmou zruční hudebníci, schopni vycítit, kdy je potřeba zvolit jaký rychlostní stupeň a kdy je naopak vhodné zvolnit, aby to celé nezačalo nudit. Nic z toho NAILS nechybí. K tomu připočtěme i cit pro maximálně trefně zvolenou stopáž, již zmiňovanou bezvadnou produkci a ve výsledku dostaneme další zdařilý hudební výplach, který sice dějiny přepisovat nebude, ale zapadnout bez povšimnutí za sedací soupravu by také neměl.