PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Návrat ke kořenům v případě sadisticky nažhavených Němců prostě nemůže nezafungovat na početné hordy dlouholetých thrashers. To ostatně samotní DESTRUCTION moc dobře vědí. Stejně tak to vědí i jejich současní chlebodárci od Nuclear Blast, a tak se dočkáme hry na jistotu, kde sotva nějaký moment překvapí.
Osobně si myslím, že je to velká škoda, protože jsem u této kapely vždy kladně hodnotil spíše počiny mající v sobě kromě brutality alespoň špetku nějaké progrese, počiny které dokazovaly, že kytarovým umem byli tito Němci vybaveni opravdu nadstandardně. Minulá deska byla navnaděním na lepší zítřky, ty se však letos nedostavily. V případě, že se vám však jedná pouze o důrazný rychlý metal s potřebnou dávkou agrese, nebudete opět zklamáni.
Z formální stránky je všechno v pořádku. Fanoušci dostanou další porci prvotřídního rychlého thrash metalu, kde není nouze o pořádný výplach palice, ovšem na druhou stranu mě na novince schází osobitost kteréhokoliv ze starších děl. A to ať už mluvím o staré či nové etapě jejich dosavadní dráhy. Přijde mi, že album pouze naplňuje nějaký předobraz, který od DESTRUCTION zjevně většina metalových fanoušků očekává.
A nemusí to být zrovna lidé, kteří se kdy kariérou této kapely detailně a se zájmem prodírali. Chybí mi zde primární zvířeckost prastarých alb („Eternal Devastation“), stejně tak jejich hnilobná atmosféra („Release From Agony“), ovšem i progresivní kytarová nadstavba (zašmodrchaná sóla) jakou se naopak vyznačovala díla, která stála tak trochu stranou hlavnímu proudu („Cracked Brain“, „D.E.V.O.L.U.T.I.O.N.“) veškerého dění a ve kterých vždy chlapci dokazovali, že nejsou jen tak nějakou obyčejnou metalovou kapelou, která jakože důrazně hobluje.
Jsou zde povedené songy mající pořádný náboj i hromadu zdravé agrese – „The Price“, „Hate Is My Fuel“ nebo výborný titulní kousek, které jsou dělané jakoby po vzoru dávného debutu „Infernal Overkill“ nebo také oblíbené fošny „The Antichrist“, která dodnes úspěšně reprezentuje novou éru DESTRUCTION a která zároveň dodala metalovému světu takové pecky jako „Thrash Til´ Death“ nebo „Nailed To The Cross“. Osobně si myslím, že album nebude zklamáním, ale do kvalit, osobitosti a přínosnosti jakéhokoliv z předchozích děl mu prostě něco schází.
Rutinní naplnění šablony dané thrashovou klasikou. Na jednu stranu poměrně povedené album, na druhou stranu album bez osobitosti a atmosféry kteréhokoliv z předchozích. Vedle "All Hell Breaks Loose" nejslabší věc od Schmierovských DESTRUCTION.
6,5 / 10
Schmier
- zpěv, baskytara
Mike Sifringer
- kytara
Vaaver
- bicí
1. The Price
2. Hate Is My Fuel
3. Armageddonizer
4. Devil´s Advocate
5. Day Of Reckoning
6. Sorcerer Of Black Magic
7. Misfit
8. The Demon Is God
9. Church Of Disgust
10. Destroyer Or Creator
11. Sheep Of The Regime
12. Stand Up And Shout (bonus track)
Day Of Reckoning (2011)
D.E.V.O.L.U.T.I.O.N. (2008)
Thrash Anthems (2007)
Inventor Of Evil (2005)
Metal Discharge (2003)
Alive Devastation (2002)
The Antichrist (2001)
All Hell Breaks Loose (2000)
Cracked Brain (1989)
Live Without Sense (Live) (1989)
Release From Agony (1988)
Mad Butcher (1987)
Eternal Devastation (1986)
Infernal Overkill (1985)
Sentence Of Death (1984)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 50:07
Produkce: Destruction a Jacob Hansen
Studio: Hansen Studios, Denmark
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.