Pokud byste se chtěli přesvědčit, kolik perfekcionismu v sobě skrývá, když se řekne SIX DEGREES OF SEPARATION, pak snad nemusíte onen úhledný digi-pack, ukrývající v sobě novinky z jejich mistrovské dílny, ani otevírat. Velmi zvláštně znějící staroslověnský výraz pro „pramen“ v jeho záhlaví a nepopsatelně zneklidňující titulní kresba z dílny bubeníka Pickarda, v tom nejúžasnějším smyslu rozvíjející tradici rozmazaných obálek v červeném z minulého alba „Of Us“, jakoby už totiž samy o sobě měly tu sílu vám vnuknout myšlenku, podle níž tahle kapela snad nedokáže přestřelit. A to dokonce ani v případě, že se vrhne na tak vrtkavý projekt, jakým je v našich končinách koncertní DVD.

Tím samozřejmě nechci říct, že v útrobách „Ubl“ posléze nalezneme cosi absolutně prazvláštního, to už snad sama o sobě podstata podobného počinu vylučuje. Ale rozhodně to není v rozporu s právě popsaným prvotním dojmem, s nímž už pak na obou obsažených discích koresponduje vlastně úplně všechno.

Na prvním místě tedy samotný koncert, zvěčněný na konci loňského února v Luhačovicích při příležitosti festivalu „February Hard Show“. Snad krom některých častějších prostřihů do vroucího publika, které by dozajista celý záznam lehce „provzdušnily“, mu myslím nechybí absolutně nic, co by na tomto místě kterýkoliv zasvěcený fanoušek očekával. Ostrý obraz, zvuk a střih, dnes už základní samozřejmost, vkusný výběr zahraných skladeb a k tomu třeba i oku lahodící grafika, symbolicky v červeném, doprovázející obrázkové dění. Bonusový materiál pak zabere také pěknou řádku času a krom obvyklých „home“ videí, rozhovorů a srandiček na všechny způsoby („Návrat smrtící jitrnice“ je mezi nimi, myslím, bezkonkurenční) se v něm skrývají i oba dosavadní oficiální videoklipy skupiny, a sice klasicky koncertně pojatá „Guilt Is A Vector Of Time“ a s ní i notoricky známá, úchvatná podívaná v „Light Hates Me“.

Na druhé, čistě audio-digitální kolečko, pak kapela chvályhodně přihodila šestici nových skladeb, snad aby posluchač nepřišel ani o ukázku momentální formy moravské čtveřice. Čtyři z nich ještě dále rozvíjejí barevný metalový obrázek, rozvířený již na „Of Us“, a zejména nádherně prokreslený otvírák „Contemporary Misanthrope“ a pomalá a zachmuřená „Leech“ by se na zmíněném albu zcela určitě neztratily. Zbylé dva kusy „Thirsty Dog“ a „Beds Are Burning“ jsou zdařilými cover verzemi od Nicka Cavea, potažmo od MIDNIGHT OIL, kteří by především byli mile překvapeni, kdyby slyšeli, jak elegantně si s jejich hitem poradí daleko extrémněji založená kapela.

Podtrženo a sečteno, jak se tak uzavírá v podobně bilancujících případech, SIX DEGREES OF SEPARATION jsou zkrátka skutečně perfekcionisté, o čemž svědčí mnohé z toho, pod co se poslední léta podepsali, „Ubl“ nevyjímaje. A nepřítomný promotér by to v případě své přítomnosti vlastně shrnul ještě výstižněji – tenhle dvojdisk prostě musíte mít!