KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Původně jsem vás chtěl obdařit úvodem z kategorie květnatých, leč kýžená přízeň tvůrčích múz se znovu ne a ne dostavit. Bez osvěžujícího polibku inspirace jsem tedy nucen vynechat slohovou předehru a přikročit rovnou k věci. Tak tedy ano, hlavní problém osmého řadového alba KRISIUN hledejte v kolonce stopáž. Brazilci nikdy nebyli v kontextu hracího času (na žánrové poměry) zrovna dvakrát skromní, nicméně zatím si nikdy neukousli takovou obří porci jako v případě „The Great Execution“. Pokud jste dokonale obeznámeni s tvorbou KRISIUN, musí vám být okamžitě jasné, že stopáž přesahující hranici jedné hodiny bude pro kapelu představovat pořádně tvrdý oříšek.
Ve společnosti „The Great Execution“ jsem strávil skutečně mnoho času a proto se cítím oprávněn konstatovat, že brazilská sestava si na megalomansky pojatém projektu tak trochu vylámala zuby. Ač jsou KRISIUN kapelou ohromně sehranou (ostatně ještě aby ne, když jejich základní kostra nedoznala za posledních více než dvacet let jediné změny) a technicky slušně vybavenou, jsou zároveň i kapelou konzervativní, tedy disponující jen limitovanou škálou výrazových prostředků. Ale ani přísné dodržování žánrových norem a receptů nemusí být nutně nevýhodou, všichni přeci dobře známe sáhodlouhé a přesto dostatečně zábavné kompozice z dílen učitelů death metalové epiky jako jsou VITAL REMAINS či INCANTATION (z těch evropských mě napadají třeba šikovní Poláci LOST SOUL).
Zahajovací představení s visačkou „The Will To Potency“ je ještě v pořádku, neb KRISIUN zde svádějí, za přispění tradičně vydařených sólových výstupů v podání Moysese Kolesneho, poměrně vyrovnaný boj s šestiminutovou stopáží. Hned v samotném úvodu navíc zazní i osvěžující španělka v držení Marcella Caminhy, jednoho ze dvou hostů, které si KRISIUN k nahrávání „The Great Execution“ přizvali. Tím druhým je vokalista Joao Gordo z RATOS DE PORÃO, jehož hlasivky dostaly možnost vyniknout v deváté položce „Extinção Em Massa“. První pochybnosti o kvalitě velkoryse pojatého konceptu začínají vyvstávat už v průběhu skladby „Blood Of Lions“, kde sice úspěšně úřaduje tradiční zbraň KRISIUN v podobě thrash metalových vsuvek, nicméně ani ta nedokáže plně zamaskovat až příliš okatě protahovaný riffing, místy navíc čpící těžce rutinním odérem. A právě tady je nutno v lítostivé tónině konstatovat, že podobně rozpačitých momentů objevíme na „The Great Execution“ více.
Neznamená to však, že osmému řadovému albu KRISIUN dominují pouze a jen odstíny nevýrazné šedi. Ukázkovým důkazem je zlatý hřeb kolekce „The Sword Of Orion“, kde Brazilci seberou všechny své tvůrčí síly a názorně předvedou, že ani osm minut hracího času nemusí nutně představovat neřešitelný problém. Členitá, v závěru působivě vygradovaná skladba ozdobená příjemnou melodikou a vkusnými vstupy již zmíněné španělské kytary patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co pod vlajkou KRISIUN kdy vyšlo.
Horkokrevná sestava z Ijuí si na „The Great Execution“ evidentně hrábla na samé dno svých skladatelských možností. Předlouhá stopáž hodná apetitu progresivních experimentátorů představuje pro čistě old-schoolově laděnou kapelu až příliš velké sousto. Přísně konzervativní filosofie ve spojení s limitovanou úrovní instrumentace v nelítostné, šedesát dva minut trvající řeži bohužel prohrává. Nahrávka disponuje několika vyloženě hluchými místy (občasné bezzubé riffování, nepříliš pestré bicí party) a v konečném důsledku tak ztrácí na tolik potřebné přesvědčivosti.
KRISIUN mohli relativně snadno natočit další „AssassiNation“ nebo „Southern Storm“ a sklidit obvykle sladké ovoce chvály, místo toho se však osvobodili od pevně zakořeněných tradic a vydali se na riskantní pouť vstříc dosud neprozkoumaným končinám. A už jen za to, i přes všechnu uvedenou kritiku, je nutno naší bratrské trojici složit velkou poklonu.
Předlouhá stopáž - hodná apetitu progresivních experimentátorů - představuje pro čistě old-schoolově laděnou kapelu až příliš velké sousto. Přísně konzervativní filosofie ve spojení s limitovanou úrovní instrumentace v nelítostné, šedesát dva minut trvající řeži bohužel prohrává.
6,5 / 10
Alex Camargo
- zpěv, baskytara
Moyses Kolesne
- kytara
Max Kolesne
- bicí
hosté:
Joao Gordo
- zpěv
Marcello Caminha
- kytara
1. The Will To Potency
2. Blood Of Lions
3. The Great Execution
4. Descending Abomination
5. The Extremist
6. The Sword Of Orion
7. Violentia Gladiatore
8. Rise And Confront
9. Extinção Em Massa
10. Shadows Of Betrayal
The Great Execution (2011)
Southern Storm (2008)
AssassiNation (2006)
Live Armageddon (DVD) (2006)
Bloodshed (EP) (2004)
Works Of Carnage (2003)
Ageless Venomous (2001)
Conquerors Of Armageddon (2000)
Apocalyptic Revelation (1998)
Black Force Domain (1995)
Unmerciful Order (EP) (1994)
Curse Of The Evil One / In Between The Truth (split s VIOLENT HATE) (1993)
The Plague (demo) (1992)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 61:57
Produkce: Andy Classen
Studio: Stage One Studios
Coverart: Toshihiro Egawa
Ořezat album o dobrých 15 minut a výsledné hodnocení mohlo být někde jinde. Škoda, takhle máme co dělat se slušně nabušenou nahrávkou, která však své ostré náboje vystřílí podstatně dříve, než dojde na počítání úlovků. Zvukově mi "The Great Execution" výrazně připomíná dva roky starou pecku polských LOST SOUL, kteří zároveň ke svěřené látce přistoupili s podstatně větší dávkou tvořivosti.
Dovolím si polemizovať s redakčným odborníkom na Kov smrti. Práve naopak, chlapcom z KRISIUN sa podľa mňa darí aj napriek enormnej stopáži udržať neustálu pozornosť poslucháča. Presne takýto album očividne potrebovali, prekypuje nápadmi a neuveriteľnou energiou. Jedna z najkvalitnejších žánrových nahrávok tohto roka.
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.