Pokud bych měl najít jednu věc, kterou Rolfovi Kasparkovi (znovu výhradní autor podepsaný pod tímto albem) nelze nikdy a za žádné situace vyčíst, pak jsou to jeho intra a vůbec jeho instrumentální nápady, umisťované do čela jednotlivých nahrávek RUNNING WILD. Nejinak tomu je na „Masquerade“, protože start první z trojice desek o pomyslném věčném souboji dobra se zlem, v němž nejprve zástupci pozemské soudní, církevní a vojenské moci uzavřou pakt se silami temnoty, na což naváže instrumentálka „The Contract“ s mrazivým nápadem a ještě mrazivějším provedením, je opět skvělý a unikátní.

Samotná deska, natočená již stabilizovanou sestavou z minulého alba, pokračuje ve směru vytýčeném „Pile Of Skulls“, ale na rozdíl od „Black Hand Inn“ je z ní cítit, že se spíše než o cokoliv jiného jedná o takový první a malinkatý ústupeček z dobitých pozic, neboť je přiměřeně znát, že RUNNING WILD, potažmo Rock´n´ Rolf, by se jednou mohl(i) začít opakovat (viz. některé skupinou již osahané kytarové motivy a postupy v „Black Soul“, „Lions Of The Sea“ či „Metalhead“, i když jeho takříkajíc ´afektivní´ refrén tento závěr popírá).

Ale tahle místa jsou spíše výjimkou, jako celek je „Masquerade“ pořád albem výborným, dravým a plným energie, čerpajícím dle mého hlavně ze stability a potenciálu sestavy, tvořené muzikantsky skvěle vybavenými osobnostmi. Proto na něm lze objevit i do určitého směru jakási drobná nová nadechnutí kapely, konkrétně zřejmě nejrychlejší skladbu RUNNING WILD všech dob titulní „Masquerade“, jejíž rychlost je umocňována i slyšitelně velmi hrubým kytarovým zvukem (podobný postup je pak užit i ve „Wheel Of Doom“, ale tam to přece jen není úplně ono), anebo naopak, téměř rockovou hymnou „Rebel At Heart“ s klasicky rebelujícím textem o jedinci obklopeném nechápající mašinérií všední společnosti.

A, světe div se, příznivci Rolfových výpravných hudebních příběhů, jejichž stopáž sahala někam ke čtvrthodině, vyšli tentokrát na prázdno, protože závěrečnou „Underworld“, a to nejen vzhledem ke jejímu času /6:15/, nemůžeme rozhodně považovat právě za takový příběh. Za to je ale album ozdobeno znovu skvělým Marschallovým obalem (na téma slovem ztvárněné ve zmíněném intru „The Contract“), a pokud se týče i jeho pozdějších reedicí, tak rovněž dvěma bonusy z nejzazší historie skupiny, tedy skladbami „Iron Heads“ a „Bones To Ashes“ z roku 1983, jež ještě před debutem „Gates To Purgatory“ vyšly na sampleru „Death Metal“, na němž se mimo RUNNING WILD podíleli i třeba takoví HELLOWEEN.

A ještě jeden malý postřeh. Vzhledem k tomu všemu, co se na světové scéně tehdy dělo (tedy zejména fakt, že „heavy metal“ se stal málem sprostým slovem), RUNNING WILD, občas již nazývaní karikaturou sama sebe a vyzývaní k odchodu do šrotu, se znovu mohli pyšnit tím, že si nikdy žádnou ´masku´ nenasadili- A opět, byť tedy po svém, nahráli další znamenité album, které si mohli kldině dovolit nazvat právě „Masquerade“ .