PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„If It Ain´t Heavy, It Ain´t Shit“ (Wino)
Britové mají BLACK SABBATH, Američané SAINT VITUS. I oni nabyli nezpochybnitelného postavení v rockové historii, avšak na rozdíl od svých několikanásobně slavnějších kolegů, jimiž se nechali inspirovat nejen volbou jména, zůstali po celou dobu existence uvězněni v undergroundu. V začátcích vydávali u hardcorového labelu SST a koncertovali s BLACK FLAG, přičemž reakce publika bývaly – kulantně řečeno – odmítavé.
Nyní se však píše rok 2012 a po kapele již nikdo flašky od piva nehází. Několik odehraných koncertů a následně i nová deska vzbudily poměrně velké nadšení - vždyť se jedná o první nahrávku se Scottem „Wino“ Weinrichem u mikrofonu po více než 20 letech! Kapela se tak oklikou navrací k sestavě z kultovního alba „Born Too Late“, bohužel však již bez zesnulého bubeníka Armanda Acosty (jako jeho nástupce byl vybrán mladší kolega Henry Vasquez).
Nutno podotknout, že skládat zatraceně dobré písně nezapomněli pánové ani náhodou. Jasně, Wino nedal kytaru z ruky a jeho příznivci mají jistě dobře naposlouchánu jeho sólovou tvorbu i další projekty, na nichž se v posledních letech podílel (mj. SHRINEBUILDER, kde se setkal s dalšími legendami amerického hudebního podzemí), ale ostatní zas až tak aktivní nebyli. Možná i proto kvalita první studiové nahrávky SAINT VITUS po nějakých sedmnácti letech příjemně překvapí.
„Lillie: F-65“ (jinak též označení barbiturátu, s nímž si ústřední mozek SAINT VITUS Dave Chandler svého času údajně velice dobře rozuměl) je jako návrat v čase o nějakých pětadvacet let nazpátek. Pro typicky hutný sabbathovský doom metal s jednou odbočkou v podobě „Vertigo“ (prostor pro Wina a jeho oblíbenou akustickou kytárku) lze asi jen těžko hledat slova modernity.
Pouze drobné obsahové nuance a soudobý zvuk napoví, že se již nepíší léta osmdesátá. S hráčskou suverenitou padesátiletých matadorů a mladistvým zápalem nadšenců zahraný materiál dokazuje, že ani zakonzervovaný doom metal tradičního střihu ještě neřekl poslední slovo. Stačí zapojit srdce.
„Heaven Can´t Help Us
Hell Puts Us Down
That´s What It´s Like On
The Bleeding Ground“
První studiová nahrávka SAINT VITUS po cca 17 letech se hodně vydařila. Otcové doomu hrát skutečně nezapomněli a díky hráčské suverenitě a mladistvému zápalu se prezentují ve výborném světle.
8,5 / 10
Scott „Wino“ Weinrich
- vokály, kytary
Dave Chandler
- kytary
Mark Adams
- basa
Henry Vasquez
- bicí
1. Let Them Fall
2. The Bleeding Ground
3. Vertigo
4. Blessed Night
5. The Waste Of Time
6. Dependence
7. Withdrawal
Lillie: F-65 (2012)
Die Healing (1995)
C.O.D. (1992)
V (1990)
Mournful Cries (1988)
Born Too Late (1986)
Hallow's Victim (1985)
Saint Vitus (1984)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 34:29
Produkce: Tony Reed
Ha… SAINT VITUS se vrátil nečekán a nezván, smradlavé doomové vody rozvířil a nadšení nejednoho metalového prašivce probudil.
„Lillie: F-65” se s ničím nesere, proto asi tolik baví a je vlastně jedno co bude dál…
Na něco jsem zapoměl?
Možná na to, že verze LTD. přináší na DVD nabuzené undergroundové kmety s mladým bicmenem v zádech při zdařilém vystoupení v Hamburgu.
Zatim za
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.