Necelá desetiletka na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, to byly zlaté časy RAGE. Téměř rok co rok nové album a s ním i nová zásoba křišťálově čistého speed metalu v jeho prapůvodní západoněmecké podobě ve skutečně luxusním balení, prakticky lhostejno jak hluboko v pořadí skladeb jste se podívali. Byl to dokonce svého druhu úkaz. Neznám mnoho jiných kapel, které by po tak dlouhou dobu (a v tomto případě to samozřejmě platí ještě pro několik let následujících, shora nezmíněných) dokázaly být stále tak čerstvé, neoposlouchané a zajímavé, přestože hrály stále na tu samou notu.

Trojice vedená sympaťákem Peterem „Peavym“ Wagnerem však jakoby k tomu byla tak trochu předurčena. Na co sáhla, to se jí tenkrát prostě dařilo, a výjimkou tak nebyl ani její v pořadí šestý (nepočítáme-li pochopitelně období, kdy si kapela ještě říkala AVENGER) studiový zářez „Trapped!“.

I tohle album vedené přísně ve specifickém pojetí RAGE a s unikátním Peavyho zpěvem je tedy výstavní skříní těch nejúčinnějších esencí kdysi mocného kovového stylu, jenž uchvacoval milióny svou rychlostí, tvrdostí a do toho nakombinovanou husí kůži nahánějící melodikou. Galapředstavení magické trojky (krom principála samozřejmě kytarový mág Manni Schmidt a bubenické eso řeckého původu Chris Efthimiadis) otvírá orientálnem načichlé prokletí samozvaných diktátorů „Shame On You“, které posluchače okamžitě a kompletně odzbrojuje bezprostředností hlavního motivu a jeho vyvedením v ostatních konturách skladby, nažehlené kytarové sólo nevyjímaje. Podobně zvukomalebná je i následující „Solitary Man“, která ovšem ani nestačí vychladnout a je rázně vyprovozena ze scény nejúdernějším kusem alba „Enough Is Enough“, jehož refrénová melodie z kategorie geniálních se po prvním vyslechnutí automaticky ukládá v hlavě, aby odsud už nikdy nemohla být vypuzena. „Medicine“ poté ještě více přiloží pod kotel a z kapely se stane nezastavitelná lokomotiva, jež ze svého hledání té správné medicíny pro lidstvo udělá navýsost chytlavý metalový vál. Její divoká jízda pokračuje i v „Questions“ a až „Take Me To The Water“ zavelí znovu k drobnému zklidnění, ovšem čistě z rychlostního hlediska, neboť opracovávaný riff a Peavyho deklamace zejména ve slokách k žádnému vydechnutí rozhodně nesvádějí.

To už jsme mezitím v polovině alba, které však ani navzdory tomu nehodlá opustit svoji stoprocentní údernost a nasazení. „Power And Greed“ je dokonalou vzpomínkou na kreativitu v té době čtyři roky starého alba „Perfect Man“, „The Body Talks“ a „Not Forever“ zase polobaladickými úkroky, jež přesně vyváží předcházející naléhavé okamžiky, a pak už to vše bere rychlý, finální spád. „Beyond The Wall Of Sleep“ a „Baby, I´m Your Nightmare“ jsou samozřejmě dodnes ceněnými kousky z nepřeberné truhlice se speedmetalovými poklady RAGE, jimž společnost předělávky acceptovské klasiky „Fast As A Shark“ a závěrečného podumání „Difference“ sluší o to víc, o co dohromady tvoří jeden velký, znamenitý konec nahrávky, která je dnes vnímána spíše jen jako „jeden“ z mnoha úspěchů „jedné“ metalové kapely. Že však tou kapelou jsou právě RAGE, je i „Trapped!“ albem jednoznačně patřícím do kovové síně slávy, bez ohledu na celé své bohaté studiové příbuzenstvo.