PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tedy ne, že by předchozí počiny PERIPHERY nebyly více méně kolektivním dílem, ale přijít s nahrávkou, kde každou jednotlivou skladbu složí jeden člen týmu, je vskutku originálním počinem. Možná i z tohoto důvodu ani kapela samotná nepovažuje „Clear“ za EP, k čemuž jinak kratší stopáž přímo svádí, ale naopak by se prý mělo jednat o něco, co se vymyká z klasického rámce chápání diskografie.
Ať je to jak chce, Američané zde prezentují poněkud odlišné pojetí, které je proslavilo na minulých albech. Příznivci progrese v moderním metalu si sice nemusí dát odchod, ale menší pohov by rozhodně nebyl na škodu. Jelikož máme tedy co dělat s něčím, co by se dalo nazvat krátkodobou(?) odbočkou z původně naplánované cesty, nelze na nahrávku, jež vyšla začátkem letošního roku ani klást nároky, kterým čelily předchozí 2 řadové desky PERIPHERY.
Výsledek pak představuje zajímavý mišmaš tvůrčích myšlenek jednotlivých person z tohoto početného ansámblu. Skoro by se dalo říci, že spíše než nějaké ucelené album by se mohlo jednat o kompilaci, ale stále i navzdory silně autonomnímu pojetí každé skladby tady pár tmelících prvků existuje. Určitě jím zůstává, i přes jistý ideologický odklon od djentu, tj. žánru, který skupina pomáhala definovat, aspirace tvořit svěží metalovou modernu, která se nehodlát zříct žádné ze svých základních hodnot.
PERIPHERY tak nadále zůstávají tím ostře znějícím orchestrem, sázejícím na silně muzikální přístup, jenž spočívá někdy možná až v přehnaně profesorském přístupu i tam, kde se to zrovna moc nehodí, ale zároveň i dokonale sladěným a dobře šlapajícím tělesem. Zvolnění napětí, výraznější příklon k melodice ve vokálech a zjednodušení rytmiky znamenají ve výsledku mnohem písničkovější formu. Formu, která po většinu své dosavadní existence hledající a bádající skupině až překvapivě sedí.
Určitým pojítkem s předchozím počínáním může být dvojice instrumentálních skladeb „Zero“ a „Extraneous“, přičemž prvně jmenovaná by na řadové desky zapadla asi nejvíce. Naproti tomu zde máme až nečekaně přímočaré a úderný skladby „The Summer Jam“ anebo „The Parade Of Ashes“. Ta první překvapí velice odlehčeným melodickým motivem, který by bez problémů ovládl i kalifornské pláže. Tedy za předpokladu, že by vyznavači surfování zvládli poslech i krapet složitější muziky, než je punkrock.
Na základě přístupu PERIPHERY k tomuto dílu lze pak těžko předjímat, jestli registrujeme první pokusy o novou vlnu, kterou si pracovně pojmenujme třebas „post-djent“ anebo nás skupina na své další řadovce opět „uklidní“ a nabídne nové sousto pro hladovce lačné po dalších a dalších polyrytmech. Nadsázku stranou, americká kapela totiž evidentně nechce stát na místě a naopak se snaží udělat vše pro to, aby přežila vlnu, jež ji vynesla nahoru. Talentu a potenciálu na to má dost. Tato zdařilá nahrávka je toho jen takovým malým potvrzením. To hlavní by mělo pak přijít až s třetí řadovou deskou.
Pouhé vyprázdňování šuplíků anebo menší odbočka v důsledku tvůrčího přetlaku? Odpovězte si sami!
7 / 10
Spencer Sotelo
- vokály
Misha "Bulb" Mansoor
- kytara
Jake Bowen
- kytara, klávesy
Mark Holcomb
- kytara
Adam "Nolly" Getgood
- basa
Matt Halpern
- bicí
1. Overture
2. The Summer Jam
3. Feed The Ground
4. Zero
5. The Parade Of Ashes
6. Extraneous
7. Pale Aura
Vydáno: 2014
Vydavatel: Sumerian Records
Stopáž: 29:12
Produkce: Taylor Larson
Studio: Top Secret Audio
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.