Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mladí frantíci z KID WISE mají ve své aktuální nahrávce cosi magicky nespecifikovatelného. Takovou šmrncovní esenci plnou telecího nadšení a nových pohledů na svět, který ve svém věku objevují a díky svojí hudbě zprostředkovávají světu. Mnohdy je podobný duch zachycen na prvních nahrávkách kapel, co následně velmi rychle prorazily. Jsem si jist, že tato aura se za pár let z jejich tvorby vytratí a dost možná na nás budou zanedlouho shlížet z pódií velkých hal, protože potenciál v nich ukrytý brzy přitáhne nějakou větší nahrávací společnost.
Náladová indie rocková vize světa si na aktuální nahrávce ráda hraje s klavírními i tklivými smyčcovými podkresy a místy skladby natahuje i do více jak desetiminutových stopáží. Tvorba kapely mi zdaleka nejen vizuálem videí lehce připomíná ruskou výtečnost zvanou MOTORAMA nebo švédy JENIFEREVER, jen s tím rozdílem, že KID WISE více šlapou do atmosféry. Díky tomu působí jako citlivá nenásilná kytarovka, která je rozkročena někde mezi melancholický chilloutem, post-rockem a progresivním popem.
Když jsem „Renaissance“ slyšel poprvé, kapelu jsem téměř neznal a rozhodně jsem nečekal, že za ní stojí tak mladí hudebníci. Jsem přesvědčený o tom, že pokud kluci nezratí drive, múzy a pracovitost nebo se nepoštěkají při nahrávání plnohodnotného následníka tohoto třípísňového EP, můžeme od nich čekat velké věci.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.