Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mladí frantíci z KID WISE mají ve své aktuální nahrávce cosi magicky nespecifikovatelného. Takovou šmrncovní esenci plnou telecího nadšení a nových pohledů na svět, který ve svém věku objevují a díky svojí hudbě zprostředkovávají světu. Mnohdy je podobný duch zachycen na prvních nahrávkách kapel, co následně velmi rychle prorazily. Jsem si jist, že tato aura se za pár let z jejich tvorby vytratí a dost možná na nás budou zanedlouho shlížet z pódií velkých hal, protože potenciál v nich ukrytý brzy přitáhne nějakou větší nahrávací společnost.
Náladová indie rocková vize světa si na aktuální nahrávce ráda hraje s klavírními i tklivými smyčcovými podkresy a místy skladby natahuje i do více jak desetiminutových stopáží. Tvorba kapely mi zdaleka nejen vizuálem videí lehce připomíná ruskou výtečnost zvanou MOTORAMA nebo švédy JENIFEREVER, jen s tím rozdílem, že KID WISE více šlapou do atmosféry. Díky tomu působí jako citlivá nenásilná kytarovka, která je rozkročena někde mezi melancholický chilloutem, post-rockem a progresivním popem.
Když jsem „Renaissance“ slyšel poprvé, kapelu jsem téměř neznal a rozhodně jsem nečekal, že za ní stojí tak mladí hudebníci. Jsem přesvědčený o tom, že pokud kluci nezratí drive, múzy a pracovitost nebo se nepoštěkají při nahrávání plnohodnotného následníka tohoto třípísňového EP, můžeme od nich čekat velké věci.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.