THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle je jedna z nejupocenějších nahrávek roku 2014. To nejchlapáčtější, co v kytarách můžete najít. Zapomeňte na RED FANG. Ty jsou pro děti. Tohle je rockové dřevorubectví bez příkras a hloupého pózování. Totální kocovina se sekerou v ruce uprostřed starého sekvojového lesa. Jižanský akcent a dávka texaského buranství je v takové hudbě nezastupitelná a není se čemu divit, vždyť WO FAT jsou z Dallasu.
Představte si, že by SLEEP přeřadili na doommetalovou rychlost, bez toho, aby ztratili cokoliv ze své neústupnosti, a občas povolali totálně vysmaženého Hendrixe, aby jim jejich buldozer propepřil nějakým tím ujetým a dostatečně špinavým sólem. Tak nějak to zní. Současně je cítit, že WO FAT si rádi jedou i v bluegrassu a americkém country. Jen tuto svoji vášeň schovali do dlouhých ploch nahrubo umletých riffů a psychedelických výstřelků, které znějí, jako byste z YOB ohlodali na kost veškeré éterično. „The Conjuring“ je přímo zhmotněná hudební radost plná bolehlavých probuzení, flanelek s kostkovaným vzorem, mastných vlasů, neholených tváří a ryzího zdravého vidláctví made in USA.
7,5 / 10
The Conjuring (2014)
The Black Code (2012)
Noche del Chupacabra (2011)
Psychedelonaut (2009)
The Gathering Dark (2006)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Small Stone Recordings
Stopáž: 47:34
Kvalitna drevorubacina, tu sa oplati vypocut aj dalsie albumy. Naj. skladba: Read The Omens
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.