Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Informaci o tom, že dávná doomrocková kapela vypouští do světa po více jak pěti letech nové album, ve kterém začíná koketovat s djentem, jsem přijal trochu rozpačitě. Na jednu stranu paráda, že tu máme při dvacetiletém výročí vzniku ENDLESS konečně další desku, na stranu druhou… ENDLESS a djent? A hlavně po poněkud jalové minulé nahrávce „Refuse to Shine“? Nebude to cesta do pekel? Jak se staří pardálové kolem Libora Bartůška dokázali naladit na nové trendy? A působí takový žánrový posun u ENDLESS uvěřitelně a přirozeně, nebo půjde o křeč a pokus jít za každou cenu s dobou? To byly otázky, které jsem si pokládal, než jsem album do přehrávače strčil.
Kupodivu jsem byl z počátku příjemně překvapen. Zajímavá rytmika. Do sestavy se navrátivší Petr Hutín. Spousta záseků, které leckdy nejsou ani pravidelné. Kapele se daří uchovat si svoji duši a obalit ji blyštivým a moderně působícím materiálem. Problém u mě přichází až časem. Ani po několika měsících jsem na albu nenašel favorita. Žádný „Sundown“ nebo jiné pecky se nekonají. „If The Universe Is The Answer...“ je jakoby bez citu. Rozhodně lze mluvit o nejtechničtější a nejtvrdší desce od ENDLESS a současně také o té nejsterilnější. Nejvýraznější problém mám na novince s některými melodickými polohami Liborova vokálu, které mají v mých uších nepříjemně slizkou konzistenci jak v melodiích, tak v barvě hlasu.
Pokud mě minulé album utvrzovalo v dojmu, že se ostravská čtyřka uzavírá v hudební bublině, která je pro mě čím dál tím více neproniknutelnější, současným materiálem tato bublina praská. „If The Universe Is The Answer...“ po svém a zajímavě odráží současné hudební trendy a uchopuje je způsobem, ve kterém je stále snadno rozpoznatelný rukopis ENDLESS. I přes to bude mé srdce patřit starší tvorbě.
Hudba je uplne v poriadku, nie je to bezna moderna djent rozsekana nuda ale su tam tie klasicke Endless vyhravky a harmonie. Je to ine, menej pristupne, ale stale je to Endless.
Zvuk ma vzdy na zaciatku zarazi svojou divnostou, ale vlastne tam pocut vsetko a viem si na neho zvyknut. Ale je pravda ze mi dost dlho trvalo (=niekolko rokov) kym som tomuto albumu venoval viac nez len 20-30 sekund.
Akurat ten spev... neviem ci to je iba zvukom alebo aj niecim inym, ale nie je to uplne to co som od Libora zo starych albumov zvyknuty.
Perihelion, Vital #1 a vlastne aj Among The Trees mam stale radsej, ale k Universe sa asi budem vracat castejsie nez k Perfect Message a Refuse to Shine
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!