KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uplynuly čtyři roky od vydání znamenitého zápisu „Blood Of The Saints“, dva roky od vydání jeho následovníka a velmi slušné nahrávky v jednom „Preachers Of The Night“ a POWERWOLF znovu vydávají studiové album. Ale něco je špatně. Něco je zatraceně špatně, protože obvyklý dojem z dobře odvedené práce saarbrückenské pětice se jaksi nedostavuje. Ať mu člověk pošle v ústrety kolik chce poslechů, ať mu znovu a znovu dává šanci, ne a ne se objevit. A v takovou chvíli už je také jasné proč.
Inu, protože hvězda POWERWOLF stále stoupá nezadržitelně vzhůru, o čemž jsem psal už v recenzi na zmíněné minulé album, a to většinou není dobrý rádce a producent. O tom jsem ostatně psal minule také, ale až teď padly moje obavy na úrodnou půdu. Ve snaze ještě více urychlit svůj útok na čelní pozice světového heavy metalu urychlili zjevně POWERWOLF i studiovou přípravu a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. „Blessed & Possessed“ je albem, které v konkurenci celé diskografie kapely neobstojí ani náhodou, neboť prostě a jednoduše nepřináší zhola nic nového a k tomu je jen prachsprostým výprodejem tradičních poznávacích znamení tvorby bratrů Greywolfových a spol. s opravdu jen minimální (jestli vlastně o ní vůbec lze hovořit) invencí.
Jestliže jste totiž v minulosti mohli mít občas pocit, že jste tu či onu skladbu už dříve v podání POWERWOLF slyšeli, protentokráte se ho prakticky nezbavíte. A co víc, ani s narůstajícími počty poslechů se většinou nedostaví žádné rozlišovací detaily, které by nám na tohle „opakování“ (které je ostatně znamením produkce mnoha předních kapel a neznamená automaticky hned něco špatného) umožnily nahlížet v jiném světle, pročež aktuální jedenáctka nových skladeb vyznívá opravdu hluše a nanicovatě. A to samozřejmě ani nemluvím o další nepřeberné porci „Hallelují“, která se už rovněž poměrně zajídá.
Skladeb, které lze bez uzardění vyslechnout a označit za alespoň trochu obstojné, je proto na albu poskrovnu, respektive jsou celkem čtyři. „Armata Strigoi“, „Sacramental Sister“, „All You Can Bleed“ a závěrečný epos „Let There Be Night“. Tam všude máte pocit, že posloucháte ty staré dobré POWERWOLF, kterým jde o heavymetalovou kvalitu a nikoliv jen tuctovou kvantitu. Naproti tomu však v silné přesile stojí celý zbytek alba na čele s nedomrlou titulní věcí a vrcholem bohapustého opisování sebe sama ve „We Are The Wild“, hudebně i textově bezostyšně opráskávající „Sacred & Wild“ z minulé desky.
A to jsou zkrátka počty jasné a neúprosné. V jejich světle je pak jasné, že pokud si kapela bude chtít minimálně udržet dobytá území a počty svých příznivců pokud možno ještě navýšit, bude pro to muset udělat víc, než jen tenhle drzý pokus o opití posluchače pověstným rohlíkem, protože nic jiného „Blessed & Possessed“ (i s přidaným a jinak moc pěkně pojatým CD coververzí „Metallum Nostrum“) prostě není. Halelujá a bohužel.
Bída s nouzí v sakristii aneb drzý pokus o opití heavymetalového posluchače rohlíkem.
4,5 / 10
Attila Dorn
- zpěv
Matthew Greywolf
- kytara
Charles Greywolf
- kytara, baskytara
Falk Maria Schlegel
- klávesy
Roel van Helden
- bicí
1. Blessed & Possessed
2. Dead Until Dark
3. Army Of The Night
4. Armata Strigoi
5. We Are the Wild
6. Higher Than Heaven
7. Christ & Combat
8. Sanctus Dominus
9. Sacramental Sister
10. All You Can Bleed
11. Let There Be Night
Call Of The Wild (2021)
Metallum Nostrum (2019)
The Sacrament Of Sin (2018)
Blessed & Possessed (2015)
Preachers Of The Night (2013)
Alive In The Night (Live) (2012)
Blood Of The Saints (2011)
Bible Of The Beast (2009)
Lupus Dei (2007)
Return In Bloodred (2005)
Vydáno: 2015
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 45:42
Produkce: Fredrik Nordström
Studio: Studio Fredman, Göteborg, Švédsko
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.