OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tri roky a dva mesiace po vydaní pochopiteľne kvalitného, ale trochu rutinou zapáchajúceho albumu „At The Gate Of Sethu“ bohovia, démoni a duchovia pravekého a starovekého Egypta, Mezopotámie a Blízkeho východu, rovnako ako všemocná smrť a všetko, čoho sa bojíme v lovecraftovských mýtoch, povstali po ôsmykrát, a v tej najzdrvujúcejšej forme. Od absolútne zničujúcej otváracej „Call To Destruction“, ktorá ak by sa transformovala do nejakej armády, vymazala by ten humus „islamského štátu“ zo sveta cca za týždeň, až po záverečnú titulnú skladbu, prináša desať kompozícií na 50 minútach to najlepšie, čo „Egypťania“ zo Severnej Karolíny môžu ponúknuť. Obzvlášť ak máte radi ich najnaklepanejšiu, zničujúcu a bojovnú, ale aj tak atmosférickú a majestátnu tvár.
Tentokrát je to viac o priamočiarom, brutálnom, ale vždy technickom death metale než o ich typickej blízkovýchodnej atmosfére, myslím tým to, že je album viac o gitarách, bicích a väčšinou dvojitom útoku deathmetalových vokálov, „ľudskejšieho“ Dallasovho, a potom démonického rukotu z pravekých hrobiek, typického pre Karla, a menej o typických folklórnych nástrojoch. Tie tam však aj teraz z času na čas sú, spolu s akustickými gitarami, a nielen v inštrumentálnej „Ushabti Reanimator“, NILE vedia, ako umocniť svoju vždy veľmi dramatickú a dosť často temnejšiu než temnú atmosféru.
A majte na pamäti, že toto nie je nejaký bežný tech-brutal death metal. nie, NILE sú skôr ako nemilosrdná piesková búrka, hnaná démonmi a stvoreniami, na ktoré sa bojíte pomyslieť. V tej hudbe to počujete, o tom niet pochýb. Navyše tu máme ďalšiu silnú stránku tejto skupiny – NILE majú naozajstné texty, mám na mysli texty so skutočným obsahom, príbehom a zmyslom, táto kapela má svoje vlastné naštudované zaujímavé témy, sú dobre a do hĺbky spracované a potrebujete viac než len priemerné povedomie o histórii, mytológii a tajomných záležitostiach, aby ste konceptu plne porozumeli. Porovnajte to so „sériovým“ gulášom gore, patológie, v horšom prípade chorej pornografie, mizogýnie, perverznosti a skatológie, a sami si vyrátajte, čo má cenu počúvať, pokiaľ ide o BDM.
Ak to zhrniem, toto je určite jedna z najlepších extrémnych metalových nahrávok za rok 2015, a dúfam, že MP3 promo vymením za originál čo najskôr.
Apokalyptická piesková búrka. A ak ste ju niekedy zažili aj naživo, tak o to lepšie viete, že niet NILE okrem NILE.
9 / 10
Karl Sanders
- gitary, basgitara, vokály
Dallas Toler-Wade
- gitary, basgitara, vokály
George Kollias
- bicie
1. Call To Destruction
2. Negating The Abominable Coils Of Apep
3. Liber Stellae Rubeae
4. In The Name Of Amun
5. What Should Not Be Unearthed
6. Evil To Cast Out Evil
7. Age Of Famine
8. Ushabti Reanimator
9. Rape Of The Black Earth
10. To Walk Forth From Flames Unscathed
The Underworld Awaits Us All (2024)
Vile Nilotic Rites (2019)
What Should Not Be Unearthed (2015)
At The Gate Of Sethu (2012)
Those Whom The Gods Detest (2009)
Ithyphallic (2007)
Annihilation Of The Wicked (2005)
In Their Darkened Shrines (2002)
Black Seeds Of Vengeance (2000)
In The Beginning (2000)
Amongst The Catacombs Of Nephren-Ka (1998)
Ramses Bringer Of War (MCD) (1997)
Festivals Of Atonement (MCD) (1995)
Datum vydání: Pátek, 28. srpna 2015
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 50:03
Nile sa na novom albume tvaria, akoby ten predosly (hoci vyborny, fanusikmi nepravom zatracovany) vobec nevysiel a natocili prakticky TWTGD 2... podoba, ci uz zvukovo, skladbami alebo bookletom je do oci bijuca... ale ked sa chcu Nile opicit, je spravne, ze sa opicia po svojom najlepsom albume... vysledok je opat devastujuci, Nile kraluju nadalej...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.