OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Aj vy máte taký komplikovaný vzťah s Abbathom? V temných deväťdesiatych rokoch minulého storočia fascinoval v radoch IMMORTAL skôr imidžom a pobehovaním po chladných severských svahoch v kompletnom vojnovom pomaľovaní a s gitarami. To bolo v časoch, keď MTV púšťala hudobné klipy, v nočných hodinách dokonca aj tohto charakteru. Čoraz ťažšie sa to vysvetľuje dnešnej Youtube generácii, ale aj vďaka tomu sme mali peknú mladosť a cibrili sme sa v trpezlivosti.
Nuž ale späť k Abbathovi. Prišla jar roku 1999 a s ňou zásah do čierneho - „At The Heart Of Winter“, opus magnum produkovaný slovutným Petrom Tägtgrenom. Zrozumiteľné aranžmány, ako čepeľ ostré riffy, silné skladby, monumentálne eposy, na ktorých stavia Abbath svoju tvorbu až do dnešných dní. Nadšenie fanúšikov nepoznalo hraníc, nebol som žiadnou výnimkou.
A aj keď sa mi všetky albumy po tomto magickom štúdiovom záreze zdali byť viac či menej podarenou nadstavovanou kašou, pri prvom sólovom počine pod nekompromisným logom ABBATH je zrazu všetko inak. Jeden z najvýraznejších blackmetalových frontmanov všetkých čias znie sviežo, dynamicky a odhodlane ako už dávno nie.
Baví ma, ako si ošetril produkciu. Doska „Abbath“ znie veľmi dobre a zároveň správne špinavo, undergoundovo, miestami priamo punk-crustovo. Najmä bicie deathmetalového borca a škopkového chameleóna Kevina Foleyho hrajú fantasticky. Ich prirodzený zvuk robí z celej nahrávky skutočný pôžitok. Každý jeden ťuk do činelu, každý prechod, kompletná precízna práca s dvojkopákmi – skutočne pôsobivé zvukárske majstrovstvo.
Po kompozičnej stránke ide o to najlepšie z dobre známeho štýlu IMMORTAL, v prípade ABBATH skutočne ohlodaného až na kosť. Nič tu nie je navyše, žiadne zbytočné heavíkové koberčeky, totálna black´n´rollová snehová búrka od prvého vojnového výkriku „To War“ až po záverečnú parádu „Eternal“.
Absolútnou srdcovkou sa hneď po pár počutiach stala priamočiara „Count The Dead“ - v nej je všetko, čím je typická súčasná tvorba Abbatha. Tučný nosný riff, ktorý drží celú skladbu pokope, jednoduchý rytmus bicích, prekvapujúce gitarové sóla a k tomu atmosféra najmä spevom pripomínajúca starú tvorbu BATHORY. Fantastické.
Je známe, že Abbath bol citlivý na žarty súvisiace s jeho imidžom. Najobľúbenejšia blackmetalová panda je späť vo veľkom štýle. Správne si uvedomil, že akýkoľvek ústupok posmeškárom by bol jeho smrťou. Ťaží zo svojej popularity v štýle „aj zlá reklama je reklama“. Vie, že patrí k pár vyvoleným, skutočne rozpoznateľným metalovým frontmanom a prispôsobuje tomu aj svoje celkové vystupovanie. Obal jeho debutu je z tohto pohľadu jednoducho geniálnym ťahom.
ABBATH prichádzajú s dokonalým soundtrackom k tejto zime. A zároveň dôkazom, že akékoľvek ďalšie koncertné aktivity Abbatha (v najbližších týždňoch sa nevyhnú ani Prahe či Viedni) nebudú veru žiadnym lacným IMMORTAL revival snažením. Aj vďaka tejto nahrávke sa nám rok 2016 rozbehol viac než sľubne. Len tak ďalej a ešte hustejšie!
Najobľúbenejšia metalová panda je späť vo veľkom štýle!
8,5 / 10
Abbath Doom Occulta
- spev, gitara
King ov Hell
- basgitara
Creature
- bicie
1. To War
2. Winter Bane
3. Ashes Of The Damned
4. Ocean Of Wounds
5. Count Of The Dead
6. Fenrir Hunts
7. Root Of The Mountain
8. Eternal
9. Riding On The Wind (bonusová skladba)
10. Nebular Ravens Winter (bonusová skladba)
Abbath (2016)
Nejlepší album Flussoru.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.