LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bolo to v júni 2010 na vojenskom letisku Mílovice neďaleko Prahy. Festival Sonisphere hostil slávnu Big 4 a k tomu veľa ďalších silných mien na čele s ALICE IN CHAINS a STONE SOUR. Ten deň bol dokonalý. Počasie, kapely, areál, absolútne všetko.
Pamätám si, že sme prichádzali za zvukov skladby „Got The Time“ a hoci som bol vtedy viac skeptický „Bushovec“, čo sa nahrávok ANTHRAX týka, doska „Persistence Of Time“ s Belladonnom patrí už viac než dvadsať rokov k mojim jednoznačným srdcovkám. Lepší začiatok festivalu si ťažko predstaviť, zmiešané pocity boli okamžite zažehnané nekompromisným spôsobom.
Vtedy to bolo Joeyho prvé turné po jeho veľkom návrate a predvádzal naozaj grandiózny výkon. Každého si musel získať. Veľká pecka „Indians“ spojená so sabbathovkou „Heaven And Hell“ ako spomienkou na Dia, „Madhouse“, „Caught In The Mosh“ či dokonca hitovka „Only“ z dosky „Sound Of White Noise“ - veľmi uvoľnený a s prehľadom zahratý a odspievaný set. Úplne totožné pocity mám po viac než piatich rokoch z ich novej, už jedenástej štúdiovky „For All Kings“. Králi z New Yorku sú späť a ich forma je naozaj viac než presvedčivá.
Po chaotických zmenách na speváckom poste, súdoch, naťahovačkách a marketingových prešľapoch prinášajú materiál, ktorý je spolu s výborným zvukom nabitý silnými nápadmi, jasným ťahom na bránku, prekrásnymi melódiami a tučnými gitarovými riffmi. Novinka od ANTHRAX poteší každého fanúšika kapely, ktorý ju sleduje od osemdesiatych rokov až po súčasnosť.
Istota a nadhľad kapelu zdobili už počas jesenného turné so SLAYER. Vo vypredanej viedenskej hale Gasometer to do nás naozaj kvalitne napálili, za bicími zaskakoval indisponovaného Charlieho paradoxne Jon Dette, známy aj z koncertného účinkovania u SLAYER. Energickí a presvedčiví ANTHRAX vtedy z pripravovaného albumu uderili singlovku „Evil Twin“. Naozaj kvalitné lákadlo, ale na novinke sa dejú aj väčšie veci.
Vrcholom nahrávky je pre mňa parádna „Breathing Lightning“. Ak o ANTHRAX ich gitarová posila, skvelý Jonathan Donais (poznáte ho aj ako zakladajúceho člena metalcoreových SHADOWS FALL), hovorí ako o dokonalom mixe melodické rocku a thrash metalu, práve táto skladba je toho perfektnou ukážkou. Veľa lepších refrénov v tomto roku nebudeme počuť. A znovu ten uvoľnený Belladonna a jeho neskutočný spevácky výkon. Kvalitka.
Nemenej pamätnými chvíľkami sú na albume aj titulná vec, úvodná, košatá, progresívna pecka „You Gotta Believe“ či ťažkotonážna riffovačka „Monster At The End“. Od začiatku až do konca je novinka ANTHRAX šťavnatým počúvaním. Ak tento album k niečomu prirovnávať, tak zrejme najviac spoločných znakov nájdeme s už spomínanou kanonádou z roku 1990 - „Persistence Of Time“.
Najväčšiu radosť z toho všetkého však prináša fakt, aká vitálna dokáže byť naša obľúbená hudba aj v roku 2016. Tri z veľkých mien svetového thrash metalu priniesli v rozmedzí pár mesiacov fantastické nové albumy a aj naživo im to hrá neuveriteľne. Žijeme v dobrých časoch!
Tri z veľkých mien svetového thrash metalu priniesli v rozmedzí pár mesiacov fantastické nové albumy a aj naživo im to hrá neuveriteľne. Žijeme v dobrých časoch!
8,5 / 10
Joey Belladonna
- spev
Scott Ian
- rytmická gitara, sprievodné vokály
Charlie Benante
- bicie
Frank Bello
- basgitara, sprievodné vokály
Jon Donais
- sólová gitara
1. You Gotta Believe
2. Monster At The End
3. For All Kings
4. Breathing Lightning
5. Suzerain
6. Evil Twin
7. Blood Eagle Wings
8. Defend/Avenge
9. All Of Them Thieves
10. This Battle Chose Us!
11. Zero Tolerance
For All Kings (2016)
Worship Music (2011)
Anthrology: No Hit Wonders (1985-1991) (DVD) (2005)
Alive 2 (live+DVD) (2005)
The Greater Of Two Evils (best of) (2004)
Music Of Mass Destruction (live+DVD) (2004)
We've Come For You All (2003)
Madhouse: The Very Best Of Anthrax (best of) (2001)
Return Of The Killer A's (best of) (1999)
Moshers 1986-1991 (best of) (1998)
Volume 8: The Threat Is Real (1998)
Stomp 442 (1995)
Live: The Island Years (live) (1994)
Sound Of White Noise (1993)
Attack Of The Killer B's (EP) (1991)
Persistence Of Time (1990)
Penikufesin (EP) (1989)
State Of Euphoria (1988)
I´m The Man (EP) (1987)
Among The Living (1987)
Spreading The Disease (1985)
Armed And Dangerous (EP) (1985)
Fistful Of Metal (1984)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 59:37
Produkce: Jay Ruston & ANTHRAX
Studio: Steakhouse Studios, Serenity West Recordings, Downtown Music Studios
-bez slovního hodnocení-
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.