Album „Formulæ“ je už čtvrtým řadovým počinem od slavného návratu kapely v roce 2009 a je zjevné, že její diskografie tím pádem utěšeně narůstá. To může být důsledkem prakticky jen dvou skutečností: buď se Mistrovo kladivo nechalo strhnout vesměs pozitivními ohlasy ze všech stran na zejména první dvě ze vzpomínaných nahrávek (tedy „Mantras“ a „Vracejte konce na místo“) a nahrává proto hlava nehlava, co se do studia vejde bez ohledu na kvalitu, anebo prostě má takový dostatek nových a neotřelých nápadů, že mu zkrátka nic jiného nezbývá.

Přesně s touhle myšlenkou jsem si novinku poprvé pouštěl a po několika soustředěných posleších musím říct, že nakonec hlasuji pro druhou alternativu. Cestu k ní bych ovšem označil za poněkud strastiplnou a delší, než v případě předchozích tří „novodobých“ zápisů.

Proč? Inu, protože tentokráte Franta Štorm coby výhradní autor nepřišel s žádným jasným hitem na první dobrou a zároveň znovu trochu (a možná i pod vlivem jeho dalšího projektu MORTAL CABINET) více popustil stavidlo Necrocockovým elektronickým pazvukům, jež zkrátka také nejsou pro každého. Ve světle celkového efektu, který se na povrch prodírá víc a víc s každým dalším poslechem, je ovšem zřejmé, že i tak kouzlo MASTER´S HAMMER třetího tisíciletí trvá dál, a že má stále na to, aby uhranulo nejednoho posluchače těžkého kovu.

Ať už to vezmeme z kterékoli strany, „Formulæ“ přináší nadprůměrné zážitky ve všech směrech. Je znovu vybaveno navýsost povedenou grafikou, která je samozřejmě doménou ústřední postavy kladivářů, a která je prostřednictvím převážně fantasticko-hmyzí-všelijaké tématiky téměř jakoby pupeční šňůrou spojena s obdobnými tématy v textech. Ty jsou stejně tak znovu naprostými originály, jimž rovné se na domácí scéně jen tak nenajdou, svádějícími mnohdy až k údivu nad rýmovací schopnostmi autora („Monstrum stojí na zápraží, když bába přišla z pole, hmyzím hlasem suše praví: „Měníme si role!“) a efektem jakéhosi nehmatatelného strachu z neznáma, tolik podobnému třeba pocitům z četby díla H. P. Lovecrafta (jehož souborné vydání mimochodem před nějakým časem František ilustroval). Do definitivní podoby šmrncovního post-blackového taháku s příchutí značné avantgardy to pak všechno tvaruje pekelný kytarový stroj, jemuž nikdy nedochází riffové palivo, a samozřejmě mrazivý mistrův chraplák, který stále působí, jako když jedu ukapává.

Korunu těmto „Jednoduchým zaklínadlům k vyvolávání duchů a sprostým popěvkům pro každodenní upotřebení“ nasazuje majstrštyk „Rurální dobro“, který to všechno dává smyslně na odiv v jedné jediné geniální symbióze, požehnané navíc hostujícím dobrem. A jelikož i v minulosti vzývaný živý bubeník byl při nahrávání přítomen, je nad Mistrovo indické inspirační slunce jasnější, že i tentokráte MASTER´S HAMMER zasluhují, aby se při hodnocení jejich studiové novinky nijak nešetřilo. Kdo to vidí jinak, tomu nejspíš (slovy autora) „nejeblo“, ale mělo by, protože jedině tak je podmiňováno porozumění produkci kapely, která dle mého skromného názoru nejspíš ovládne vyhlašování hudebních cen za rok 2016.

Foto © Radek Brousil