Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přestože se před čtyřmi léty v době vydání doposud posledního studiového alba švédských doomových mágů CANDLEMASS „Psalms For The Dead“ kapela nechala slyšet, že jde o album definitivně poslední, bylo jasné, že dříve nebo později tohle prohlášení pozbude platnosti. Ústřední mozek Leif Edling sice v mezičase onemocněl chronickým únavovým syndromem, takže už nějaké dva roky nevystupuje živě, ovšem o to aktivnější je ve své skladatelské roli jinak (také AVATARIUM a THE DOOMSDAY KINGDOM). Zbytek CANDLEMASS pak neúnavně dál brázdí koncertní pódia, dočasná posila za mikrofónem Mats Levén dokonce byl na sklonku loňského roku jmenován zpěvákem oficiálním a tak už scházela jen nějaká ta záminka, za kterou by se nová nahrávka dala schovat.
K ní došlo letos, kulatých třicet let od vydání proslulého učebnicového debutu „Epicus Doomicus Metallicus“, a Švédové na jeho počest povili čtyřskladbové EP „Death Thy Lover“. K radosti všech jejich fanoušků a věrných posluchačů, jistě, neboť jeho obsahem je nádherná esence samotné kapely, jež vám v okamžiku, kdy se rozezní, provoní nejbližší okolí jako ta nejvoňavější vonná tyčinka a protká ovzduší kolem vás nenapodobitelnou atmosférou švédského vnímání zmaru a chmurné nostalgie.
Vskutku, po těch čtyřech létech půstu (se kterým se navíc člověk jen těžko smiřoval) jsou nové skladby téměř jako malý zázrak. Mrazivé nálady, mistrovské melodie, kouzelné vybrnkávačky a riffy a spolu s tím vším i všudypřítomný dojem stoprocentně fungující špičkové metalové kapely, která zase jednou šlape jako ty Nejvyšší hodinky, měřící nám všem ČAS.
V tomto duchu se pak není co divit, že všechny čtyři nové skladby jsou opravdovými doomovými skvosty. Titulní skladba je v souladu se svým názvem dokonalou poklonou smrti, nakolik to není zrovna opěvováníhodná záležitost, ovšem spojená s nepřebernou spoustou emocí, které se CANDLEMASS znovu povedlo dokonale vyjádřit. „Sleeping Giant“ je zase výstavní skříní pravého edlingovského riffu, po němž se vzývání dávného mocnáře sveze jako kamenná sekyra po bronzovém štítu. „Sinister And Sweet“ se svou monstrózně houpavou náladou a dalším mocným riffem následně představuje vrchol celé nahrávky, ochromující stejně jako kousnutí odporným pavoukem, a celé nám to symbolicky uzavře instrumentálka „The Goose“, o nic méně uhrančivější, byť na ní samozřejmě chybí krásný Levénův vokál.
Proto tedy nemohu jinak, než vyslovit absolutně nejvyšší hodnocení, které si švédská legenda za svůj aktuální počin jednoznačně zaslouží. Kéž by nás ještě obdařila mnohými a mnohými minutami podobné hudby a kéž by jí k tomu mohl Leif Edling pomoci nejen v nahrávacím studiu. Bravo, pánové, opravdu bravo!
co ja viem, mna to moc nechytilo... toto EP mi pripada trochu zbytocne - asi to chcelo byt predstavenie noveho spevaka, co je ale trochu divne, kedze spolupracu Edlinga a Levena sme si uz mohli vychutnat na troch radovych albumoch Krux... songy tiez nic extra, posledne Avatarium to s prehladom prevalcuje... pockame na full lenght...
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.