Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je zábavné, že dlhý čas boli ROTTEN SOUND napriek svojmu fínskemu pôvodu spomínaní ako „jedna z dvoch najlepších grindoviek švédskej školy“ (tou druhou boli samozrejme NASUM). Možno v tomto prípade veľa urobil zvuk, tak či onak treba k novému albumu povedať v prvom rade to, že Mika „Q“ Aalto (gitary), Krijo „G“ Niinimaa (vokály), Sami Latva (bicie) a Kristian Toivainen (basgitara) to opäť dokázali. 16 skladieb na 28 minútach, čistá guľometná burácajúca grindcoreová brutalita.
A keď hovorím grind core, myslím tým ultrarýchlu a energickú, avšak pestrú extrémnu hudbu bohatú na riffy a zmeny tempa, čosi, čo sa začalo s NAPALM DEATH a EXTREME NOISE TERROR pred celými epochami, čo rozvinuli NASUM a ostatní, nie nejaké dvojakordové umca-umca bublajúce „pseudogore“ zlé vtipy (viete, bolo to vtipné s GUT v minulom tisícročí, dnes je to príliš často skôr smetie). Šťavnaté, chytľavé a drviace riffy, zúrivé hlbšie i vyššie vokály, rev i škreky, drviaca basa, nekompromisná práca bubeníka, tu a tam apokalyptické sample, sludgeové momenty v poslednej „Extortion And Blackmail“ a je to, pohroma kompletná, z dielne naslovovzatých majstrov.
8 / 10
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
