Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je zábavné, že dlhý čas boli ROTTEN SOUND napriek svojmu fínskemu pôvodu spomínaní ako „jedna z dvoch najlepších grindoviek švédskej školy“ (tou druhou boli samozrejme NASUM). Možno v tomto prípade veľa urobil zvuk, tak či onak treba k novému albumu povedať v prvom rade to, že Mika „Q“ Aalto (gitary), Krijo „G“ Niinimaa (vokály), Sami Latva (bicie) a Kristian Toivainen (basgitara) to opäť dokázali. 16 skladieb na 28 minútach, čistá guľometná burácajúca grindcoreová brutalita.
A keď hovorím grind core, myslím tým ultrarýchlu a energickú, avšak pestrú extrémnu hudbu bohatú na riffy a zmeny tempa, čosi, čo sa začalo s NAPALM DEATH a EXTREME NOISE TERROR pred celými epochami, čo rozvinuli NASUM a ostatní, nie nejaké dvojakordové umca-umca bublajúce „pseudogore“ zlé vtipy (viete, bolo to vtipné s GUT v minulom tisícročí, dnes je to príliš často skôr smetie). Šťavnaté, chytľavé a drviace riffy, zúrivé hlbšie i vyššie vokály, rev i škreky, drviaca basa, nekompromisná práca bubeníka, tu a tam apokalyptické sample, sludgeové momenty v poslednej „Extortion And Blackmail“ a je to, pohroma kompletná, z dielne naslovovzatých majstrov.
8 / 10
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
