Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dá sa ľahšie vysporiadať s vlastnou smrťou, alebo so smrťou niekoho veľmi blízkeho? Táto a podobné úvahy nám budú zrejme viacerým napadať vždy, keď sa budú spomínať dva neskutočne silné hudobné zážitky z tohto roku. Album „Blackstar“ od Davida Bowieho aj novinka „Skeleton Tree“ s logom NICK CAVE & THE BAD SEEDS sú výraznými umeleckými odpoveďami na témy najnáročnejšie a najosobnejšie. Definitívny odchod a bolesť, smútok, utrpenie s tým spojené.
Hoci bola väčšina albumu už nahratá, smrť Caveovho syna Arthura v júli minulého roka všetko zmenila – v textoch a celkovej atmosfére dostala nahrávka Skeleton Tree úplne nový a celkom pochopiteľne veľmi temný šat.
NICK CAVE & THE BAD SEEDS majú svoju hudbu na pätnástich doterajších albumoch poväčšinou pomalú, hĺbavú, elegantne melancholickú – veď sme to napokon mohli zažiť na vlastné oči a uši aj na pamätnom koncerte na festivale Pohoda v roku 2013. Najnovší počin však musel ísť logicky ešte ďalej ako ich doterajšie zárezy v diskografii – aranžmány sú krehkejšie, úsporné, v podstate minimalistické.
Netradičné štruktúry skladieb, veľa elektroniky a ambientných plôch – „Skeleton Tree“ znie v mnohých ohľadoch ako filmová hudba. A filmová snímka s názvom „One More Time With Feeling“ je aj veľmi úzko spojená s novým albumom slávneho austrálskeho umelca. Vysvetľuje jeho vznik, uvádza vás do jednotlivých skladieb, pootvára dvierka na lepšie pochopenie celého opusu s názvom „Skeleton Tree“.
Film sa premietal výlučne iba 8. septembra, Nick Cave sa ním chcel okrem umeleckého zámeru vlastne aj vyhnúť komunikácii s médiami pri uvedení albumovej novinky o deň neskôr. Snímka dokumentuje silným a priamočiarym spôsobom celé nahrávanie, atmosféru a pocity v životnej situácii, z ktorej sa jednoducho nedá vyspievať či vypísať. Nedá sa dúfať v úľavu či katarzné pocity.
Okamžite zaraditeľný spevákov hlas a za ním netradičná, netypická, moderná a často veľmi experimentálna hudba. V rôznych obmenách a nuansách sme to zažili už pri spomínanom opuse Blackstar od Davida Bowieho na začiatku roka, rovnako tak v októbri pred dvomi rokmi na albume „Soused“ od Scotta Walkera a temnej dvojice SUNN O)). Ak vôbec niekam radiť „Skeleton Tree“, tak jedine do tejto veľmi úzkej, exkluzívnej spoločnosti.
Inak je to samozrejme hudobný vesmír sám o sebe. Ak aj fanúšik najskôr operuje s pochybnosťami, ako často a či vôbec sa dá počúvať takáto intímna spoveď otca mŕtveho dieťaťa, je to natoľko mohutné a pohlcujúce umelecké dielo, že si veľmi rýchlo uvedomíte, akú silu môže mať samotná hudba, ak je skladaná skutočnými géniami. Je nad všetkým, je nadčasová.
V tomto roku nevyšlo a zrejme ani nevyjde veľa nahrávok s takouto emocionálnou hĺbkou a silným umeleckým odkazom. „Skeleton Tree“ je skutočne unikátnym zachytením najtemnejších a najbolestivejších zákutí umelcovej duše.
V tomto roku nevyšlo a zrejme ani nevyjde veľa nahrávok s takouto emocionálnou hĺbkou a silným umeleckým odkazom. „Skeleton Tree“ je skutočne unikátnym zachytením najtemnejších a najbolestivejších zákutí umelcovej duše.
1. Jesus Alone
2. Rings Of Saturn
3. Girl In Amber
4. Magneto
5. Anthrocene
6. I Need You
7. Distant Sky
8. Skeleton Tree
Diskografie
Skeleton Tree (2016) Push The Sky Away (2013) Dig, Lazarus, Dig!!! (2008) Abattoir Blues / The Lyre Of Orpheus (2004) Nocturama (2003) No More Shall We Part (2001) The Boatman´s Call (1997) Murder Ballads (1996) Let Love In (1994) Henry´s Dream (1992) The Good Son (1990) Tender Prey (1988) Your Funeral... My Trial (1986) Kicking Against The Pricks (1986) The Firstborn Is Dead (1985) From Her To Eternity (1984)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2016 Vydavatel: Bad Seed Ltd Stopáž: 39:42
Produkce: Nick Cave & Warren Ellis Studio: The Retreat, La Frette
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.