DARK TRANQUILLITY nikdy nedokázali dlouho pasivně přešlapovat na jednom místě, ale vždy se snažili vší silou unikat stereotypu a objevovat nové cestičky pro směrování své tvorby. Toto chvályhodné pravidlo dokázali bez sebemenších diskusí naplnit i tentokrát. Stylové kormidlo se oproti „The Gallery“ opět dalo do pohybu a přesměrovalo naší pětici směrem k thrashovějším vodám, tolik oblíbených v letech osmdesátých.

Páni kytaristé Fredrik Johansson a Niklas Sundin se tentokrát nechali mimo jiné inspirovat skupinami jako METAL CHURCH. Melodické zdroje zůstávají stejné (tedy pramen zvaný N.W.O.B.H.M., samozřejmě v kabátě DARK TRANQUILLITY). Jistou drobnou mutaci prodělalo i hrdélko Mikaela Stanneho, který se od vypjatějšího blackového zpěvu trochu posunul do hlubších hlasových poloh. Celkový projev kapely je jistý, skupina působí neuvěřitelně lehce a sehraně, daleko profesionálněji než kdykoli předtím. Zásluhu na tom má i skvělý zvuk z Fredmanu, který se podařilo oproti „The Gallery“ vybrousit jako ten nejlepší diamant. Nahrávka navíc ve srovnání s předchozími neztrácí ani nasazení, dravosti a deathové hutnosti a brutalitě. Když si to všechno shrnu vychází mi nejlepší album, jaké kdy vyšlo s visačkou „švédský melodický“, nebo chcete li „gothenburský“ death metal.

Pokud bych chtěl vyzvednout nejlepší skladbu, asi bych byl nucen postupně vyjmenovat celý tracklist. Jedna skladba nemůže být bez druhé, všechny tvoří jeden pevný celek, jedno monumentální dílo, jaké velice těžko hledá sobě rovné. Velkou zvláštností je stísněná melancholická atmosféra, jež prostupuje na povrch velice intenzivně ve skladbách „Insanity´s Crescendo“ a především v post-apokalyptickém soundracku, instrumentálce „The Mind´s Eye“, která album uzavírá. Právě tady jsou rozpoznatelné první kořeny různých elektronických excesů, kterými DARK TRANQUILLITY budou šokovat na svém dalším albu - neméně vynikajícím „Projector“. Na albu se objevila celá řada hostí, z nichž se blýskl hlavně Anders Fridén v chorobném refrénu skladby „Hedon“, dále samotný produkční Fredrik Nordstrom s jeho občasnými klávesovými výboji a také zpěvačka Sara Svensson, která obohatila právě zmíněnou „Insanity´s Crescendo“.

„The Mind´s I“ je dílem, jež se velkým obloukem vyhýbá nudě, stereotypu a nenápaditosti, je albem, které mělo všechny předpoklady s předstihem definovat nové směrování gothenburské scény. Bohužel se tak nestalo, většina následovníků se držela šablony made in IN FLAMES, což sice vůbec neurazí, ale také rozhodně neosvěží. Bylo by však nesprávné nezmínit několik málo služebně mladších kapel, které dokázaly na odkaz DARK TRANQUILLITY navázat a dále ho rozvíjet. Na mysli mám skvělé GARDENIAN (hlavně na albu „Sindustries“) a nadějné progresivně-deathové nováčky JULIE LAUGHS NOMORE a jejich pokus „When Only Darkness Remains“.