OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vesmír DC Comixu oproti Marvelu filmově trochu skomírá. Finální "Liga spravedlivých" bude uvedena již tento podzim a zatím na stole nemáme zdaleka všechny filmy, které by představily její členy. S "Aquamanem" to po neúspěchu předchozích titulů vypadá všelijak. Tak buďme vděční alespoň za to, že po tom, co nás namlsali s "Wonder Woman" ve filmu "Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti", Warneři dokopali do zdárného konce její sólovku. A jaká je? Poučili se? Jak se to vezme…
Tenhle biják má trochu problém v tom, že si sám není jistý, čím vlastně je. První část je hlavně o tom, jak na ukrytém ostrově žijí Amazonky, cvičí se v boji a vychovávají malou Dianu (Wonder Woman, pro neznalé věci), následně probíhá situačně komediální druhá část, kdy se Diana trochu naivně seznamuje s lidským světem a třetí část je válka a velké finále. V tomto ohledu to, na ploše více jak dvou hodin, moc nedrží pohromadě. Jakoby bylo zadáním dát do toho filmu co nejvíc věcí a v co největší kvantitě. Film se pod tou tíhou logicky hroutí.
První třetina, popisující dětství a dospívání hlavní hrdinky na amazonském ostrově, je funkční, ačkoliv občas připomíná Xenu, kterou někdo vizuálně velkoryse vytunil. Třetinu uzavírá bitva amazonek a německé armády z první světové války, která na ostrov pronikne. A to je část, která klidně mohla mít o deset minut víc, je to asi nejlepší část filmu. Trochu mi to tedy připomíná jeden populárně naučný pseudodokument, kde vždy porovnávali dvě armády nebo bojovníky, kteří se nikdy nepotkali a snažili se odhadnout, kdo by zvítězil. Tentokráte to jsou "holky proti klukům a luky proti puškám", ale i tak vyrovnaný souboj.
V druhé části Diana navazuje vztah se špionem Stevem Trevorem, vybírá si šaty, komunikuje s politiky a na závěr si Steve do party přibírá další postavy a moc nevíme proč. Asi mají mít nějaké speciální schopnosti, ale ačkoliv se je snaží složitě vysvětlovat, neviděl jsem, že by je nějak výrazně využívaly.
Ve třetí, poslední části můžete obdivovat bojující Dianu, která je schopna vlastním tělem rozmetat věž kostela, aniž by při tom utrpěla sebemenší šrám nebo se alespoň drobně ušpinila. Musím tu uznat, že na izraelskou královnu krásy (s českými kořeny) Gal Gadot se skvěle dívá a všichni ti třináctiletí kluci v kině po návratu domů spotřebují hodně kapesníčků. A navíc do toho všeho umí tahle slečna i obstojně hrát. Ale stačí to? V první scéně, kdy se Diana vrhne do bitvy a odráží střely ve víru hlomození válečné vřavy první světové, určitě ano. To je prostě epik a stačí jen vizuál. Naopak finální „fajt“, který tu prostě musel být a je kompletně v CGI, je zklamáním. Vzduchem lítají hromy a blesky, ale není to ani zábavné, ani akční a ani graficky objevné.
Jakmile se však člověk začne zamýšlet nad motivací jednotlivých postav, je scénář děravý jak ústa stařeny. To nevadí u přiznaného béčka, jako jsou "Strážci Galaxie", ale "Wonder Woman" se přeci jen bere trochu víc vážně. Zázrak se nekoná, ale průšvih to není.
Zázrak se nekoná, ale průšvih to není.
7 / 10
Vydáno: 2017
USA, 141 min
Režie: Patty Jenkins
Předloha: William Moulton Marston (komiks)
Scénář: Allan Heinberg
Kamera: Matthew Jensen
Hudba: Rupert Gregson-Williams
Hrají: Gal Gadot, Robin Wright, Chris Pine, Connie Nielsen, David Thewlis, Elena Anaya, Danny Huston, Lucy Davis, Ewen Bremner, Saïd Taghmaoui, Lisa Loven Kongsli, Mayling Ng, Miroslav Zaruba, Mick Slaney, Doutzen Kroes, Eleanor Matsuura, Samantha Jo, Florence Kasumba, Zack Snyder
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.