Jede se naostro! „Veřejné zkoušky“ po boku tancovačkového MARKÝZE JOHNA má skupina zdatně za sebou a nastal čas předvést nacvičené i před domácím publikem. Dvě ukázky, volně ke stažení na webových stránkách www.arakain.cz, již stihly nedočkavcům odkrýt něco málo z tajenky „nová tvorba“ a byť jde v obou případech stále ještě o polotovar hrubého mixu, rozhodně naznačily potenciál nové sestavy. O to větší zvědavost předcházela živé prezentaci.

Brumlovka po našem příchodu není ani zdaleka tak zaplněná, jak by se mohlo očekávat. Na druhou stranu, vezmeme-li v potaz, že ARAKAIN bude vystupovat v Praze na tradičních „Rockových vánocích“ již za několik dní a ex-člen Brichta navíc hodlá konkurovat „Rockovým mejdanem“ v Lucerně, nejedná se o žádný průšvih. Prostě jen musíme oželet pohodlné sezení na boční tribuně, kterou hlídá ochranka a vytvořit tak důstojnou diváckou kulisu dole na ploše. Plakátky nám hlásí, že předskakovat dnes bude DOGA. Hm, kdybych si měl tipnout, čekal bych “výtečný“ ŠKWOR, ale je to vlastně prašť jako uhoď, stejná firma, stejné známky. Předák Roman Izaiáš, ač jinak schopný kytarista a zpěvák, tlačí svoje psisko do kytarového rockmetálku s texty “ze života“ (čti o ničem), přesně podle hesla - „Velká firma žádá velké umění“. Vím, v jednoduchosti je síla, ale nechtějte po mně nadšení. Půlhodinová NUDA a tříakordová ŠEĎ, kterou nemohly spasit ani pyrotechnické efekty, u předkapel nevídané.

A nastupuje hlavní hvězda. Už Intro překvapuje… skutečně… to není možné… ale ano, kolega Louis nekecal, hned na úvod "Pán bouře"! A tempo - GIGANTICKÉ! Hlas Petra Koláře krájí pradávnou hymnu jako máslo, pranic nešidí původní linku. Něco podobného jsme na koncertě ARAKAINU zřejmě ještě nikdy neslyšeli. Paráda! Bez vydechnutí pro halu je naservírována první novinka (jménem neposloužím, paměti nemajíc) a šablona spravedlivého střídání  vždy - stará věc versus nová - zůstane až do závěrečného přídavku neporušena. Mimochodem, nové věci. Nejde mi ani tak o jejich kvalitu, i když i v mírně zahuhlaném a kouloidním zvuku mohly minimálně tři oslovit hned na první poslech, nýbrž o celkové množství. Chápu snahu skupiny, ukázat lidem co nejvíce z nového materiálu, ovšem z pohledu běžného posluchače mi přijde tolik naprosto neznámých skladeb přespříliš. Bohatě by stačila reprezentativní čtyřka na ochutnání a o to větší část věnovat prověřeným tutovkám. Navíc když v nich novic za mikrofonem předváděl tak úžasné věci - tu fragment o tercku výš, tu refrének o celou oktávu! Řeknu vám, z interpretace takového "Rámu křivejch zrcadel", "Zvony zvoní" nebo finálního vymýtání ďábla "Apage Satanas" (s mile škobrtajícím Kolářem v textu) běhal mráz po zádech. O to větší škoda, že ani jednou skladbou nebyly zastoupeny zásadní desky "Schizofrenie" a "Black Jack", protože třeba taková "Kolonie termitů" v novém balení by rozhodně za hřích stála. Nevím, zda to byl pouze můj subjektivní pocit, ale zdálo se mi, že zvukař záměrně stahuje hlasitost Petrova hlasu, snad aby nevyčníval přes hradbu kytar. Inu, hlas jako zvon! Vydupaný přídavek byl samozřejmostí. Obligátní „co je, co je…“ nechybělo, jenže natěšené fans po pár vteřinách zchladil plynulý přechod do acceptovské "Princess". Na úplný závěr zařazená novinka "Spiderman", což má být zřejmě nový hit skupiny, je mírně načichlá zábavou, k čemuž přispívá i nezbytné „óóó“, na hroziče však zřejmě bude fungovat spolehlivě. A osobní postřeh? Chcete znát největší slabinu nové tvorby ještě před vydáním? Jednoznačně texty! Občas to hodně zabolelo!

Koncert jasně odhalil, že Petr Kolář JE tím pravým mužem pro pozůstalé kainovce (nepotvrzená historka dokonce hovoří o Aleši Brichtovi prchajícím z haly se sklopeným zrakem) a že současná sestava má potenciál na velké věci příští. Snad se jich dočkáme?!?

Aktuální fotky z akce © Petr "Čépa" Čepička (děkujeme za svolení).