Fíha! Vítr nám ještě ani nestačil vysušit vlasy zmáčené dešťovou sprškou "Rainmakera" a Děti květinové síly už zdobí hlavy dalším královským věncem. Pochopitelně, tvůrčím přetlakem pro sebe opět uzurpovaly hned dva stříbrné kotoučky s celkovou délkou přes dvě hodiny, je tedy zřejmé, že ne každý tuhle koňskou dávku virtuozity vstřebá bez úhony. Zapomeňme protentokrát na svazující škatulkování, vládci květeny luk a strání totiž vládnou nejsilnější magickou zbraní - píší HUDBU!

Švédští květozvěstové mezi sebou přivítali bubenickou posilu v podobě fenomenálního Zoltana Csörsze a ten od první skladby (mimochodem, ta trvá přes půl hodiny!) potvrzuje svoji extratřídu. "Unfold The Future" nás staví do role malé plachetničky unášené proudem muzicírování, proudem nespoutané fantazie lidského ducha. Dobrodružná jízda napříč celým hudebním spektrem pohltí všechny smysly - bouří v rockových pasážích, to dravé koryto vodního toku strhává lodičku do svých tenat; hladí uvolněným popíkem, když utahaná projíždí poklidnou zátočinou, plachty splihlé. Bezpražcová basa spokojeně vrní nad úrovní kytar, saxofon dá vzpomenout na zakouřený bar ve vykřičené čtvrti, šílená trubka mučí utýranou mysl znepokojivým „kočičím“ vrněním. Občas se hráči zapomenou a jejich sólové exhibice sklouzávají až někam k free jazzovým břehům. Návrat pěvecké linky pak vždy působí jako povzbuzující prostředek k dalšímu objevování skrytých pokladů. Výsledek s přehledem dávkovali zkušení mořští vlci, takže hudební „Inferno“ pravidelně vyhlazuje klidná pasáž či akusticky „čistá“ suita plná vznosných melodií (konce obou disků) a nervně rozjitřená duše tak může dojít klidu.

Nutno si popravdě přiznat, že tohle není deska pro běžnou metalovou klientelu. Chce to mít uši i mysl permanentně ve střehu, protože každá nota je důležitá a rozhodně nečekejte, že tenhle oříšek přelousknete za jedno odpoledne. Posluchači znalému předchozí tvorby občas sice některý motiv připomene skupinou již v minulosti vyslovené, ale není toho příliš a v přívalu parádních fórků a perliček ostatních se i toto lehce ztratí. Problémy s kreativitou jsou skutečně stále ještě v nedohlednu.

Umění pro umění? Dost možná. Kdo si však dá práci s hledáním, soustředěným poslechem, komu nestačí prvoplánové melodie a průhledná, až na kost obnažená hudba, jistě ke květinové esenci rád přivoní. Přivoní a nezapomene - je totiž omamně návyková! Tak ještě jednou, před spaním…