V kině se v průběhu filmu několikrát nadšeně tleskalo, což jsem už dlouho nezažil, několikrát lidé vytahovali kapesníky, mnohokrát se nahlas smáli a párkrát se rozvibrovaly sedačky, protože měli všichni hromadné „zimomriavky“.

AVENGERS: ENDGAME v mnohém předčil očekávání a také v mnohém vykreslil potenciál, který nedokázal zužitkovat. Internetem létají hesla o tom, že je to epičtější než Pán prstenů a další velkohubá přirovnání. Já budu tentokrát o dost zdrženlivější. Aktuálně má poslední Marvelovka na CSFD 93 procent a je tak sedmým nejlepším filmem. Jsem si ale jist, že to dlouho nevydrží.

Bratrům Russoovým však nelze upřít jednu věc. Podařilo se jim tento více jak tříhodinový kolos s bezpočtem postav ukočírovat tak, aby se nerozpadl. Podařilo se jim udělat důstojné zakončení třetí fáze marveláckého seriálu, který na ploše jedenácti let představil dvacet dva filmů. Žádný podobný projekt ve filmovém průmyslu nemá obdoby.

Trailery se už Marvel naučil dělat tak, že trhaly rekordy ve sledovanosti. U každého navíc fans rozvíjeli teorie, co se stane – a mám pocit, že i na základě reakce fanouškovské základny se dávkovaly další informace o filmu. Právě v trailerech je parádně pracováno se zmatením diváků. Neprozrazují toho příliš a nechávají tak prostor filmu, který má tendenci vás neustále překvapovat. Vyhýbejte se v tomto ohledu spoilerům, protože to nejlepší je právě v překvapivosti některých dějových obratů.

Poslední AVENGERS mají poměrně pomalý rozjezd. Bez zbytečných akcí se zabývají situací po minulém dílu a tím, co prožívají jednotliví hrdinové. Tempo pozvolna graduje a první dvě hodiny se připravuje půda pro důstojné zakončení celé ságy. Kamera se detailně věnuje rozpoložení a motivacím hrdinů. Současně neustále pomrkává na skalní příznivce a láduje do nich plnými hrstmi tuny easter eggů a odkazů do Marvel Universa, které ocení znalci. Kombinuje při tom situace vážné, temné a humor, při kterém sál hlasitě hýkal smíchy. I tak mám pocit, že těch opravdu ikonických scén bylo v INFINITY WAR více. Hlavně finální akce je dosti zběsilá a nevyrovná se scénám, kdy malé skupiny superhrdinů stály proti figurám z Black Orderu. Možná po druhém a třetím shlédnutí změním názor, ale nyní beru ENDGAME jako promarněnou šanci, neboť film mohl nabídnout mnohem velkorysejší akční scény, zaměřené na jednotlivce.

Podobný pocit nenaplnění očekávání mám bohužel z emotivních scén, které mě účinkem trochu minuly. Uznávám, že tady je možná problém ve mně, protože jsou ve filmu chvíle, ve kterých snad devadesát procent lidí mělo v ruce kapesníky a roztíralo po tvářích slzy. Možná to bylo i tím, že jsem během první hodiny odhadl, kam to celé dospěje, a tak pro mě některé scény nebyly tak překvapující a drtivé. Při srovnání s temnější tak film INFINITY WAR opět neobstojí.

AVENGERS: ENDGAME je s velkou pravděpodobností nejvelkorysejší záležitostí svého druhu, jež jde letos do kin. Po řemeslné stránce jí nelze nic vytknout. Na záda jí mohou dýchat snad jen nové Star Wars v prosinci. Obsahuje opravdu velkolepou, opulentní akci i o poznání komornější scény, kde si jednotlivé postavy jen povídají a řeší svoje pocity. A ptáte se, jestli na to do kina jít? Rozhodně ano. Jestli jde ovšem o nejlepší Marvel film všech dob, tak to tedy rozhodně ne.