Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Řítí se na nás nová generace metalcoru? Možná jo. Oproti bezobsažným trendy kapelám z doby před deseti lety je tu pár mladých objevů, již mají o čem psát a nepůsobí jako produkt marketingových expertů. Jednou z nich je tahle zvrhlá partička, která si pro jméno sáhla do šíleného japonského animáku Cowboy Bebop.
Nějak se mi stále potvrzuje, že hardcorová scéna v těsné blízkosti mexické hranice je trochu jiná, než zbytek Ameriky. Temperamentnější a frenetičtější. SWING KIDS, LOCUST, AT THE DRIVE IN nebo jejich alterego THE MARS VOLTA. Všechno je to na míle vzdálené tomu, co se děje v New Yorku nebo Bostonu. SeeYouSpaceCowboy jdou přesně v těchto šlápotách. Ačkoliv jsem na začátku mluvil o metalcoru, tak do něj prosakuje neurvalost z toho nejintenzivnějšího screama a epiletičnost mathcorových záškubů. Tyto vlivy integrují do silových metalcorových riffovaček a dokonce i melodických zpívánek. Ty většinou u podobných kapel upřímně nenávidím, tady mi ale vůbec nevadí. Nejsem si jist, zdali je to tím, že Connie u mikrofonu je holka nebo ty vokály postě nepůsobí jako cukrkandlové výplně pro kinders, co si ještě nezvykli, že na ně někdo po celý čas koncertu křičí.
Na zpěvačce Connie je navíc vidět a slyšet, že její démoni nejsou jen lacinou pózou. Posledních pár let prošla závislostmi a řešila bipolární a obsedantně-kompulzivní poruchu. Kapela to s ní nemá lehké a jejich fungování musí být řádně emo horská dráha. Sám nevím, co bych dělal, kdybych člena vlastní kapely našel předávkovaného Xanaxem pár dní poté, co jsme dokončili album, jako se to stalo, když SeeYouSpaceCowboy opustili studio po nahrání této desky. Jejich hudba jde v mnoha ohledech na dřeň a v tom je citelně jiná, než cokoliv z posledních metalcore kapel. A já jsem rád, že styl, který mám stále rád, má své pokračovatele, kteří hledají nové cesty a snaží se přitom navázat na něco, co tu už bylo.
O tom, že kapele nesmrdí minulost žánru a nesnaží se pálit mosty, svědčí i hosté, které na album „The Romance of Affliction“ pozvali. Prvním z nich je Aaron Gillespie z někdejší metalcorové hvězdy UNDEROATH, která alespoň pro mě byla jedním ze symbolů úpadku stylu. Je to příklad kapely, která to zabalila přesně ve chvíli, kdy metalcore přestal být „trendy“. Dalším hostem je pak třeba Keith Buckley z EVERY TIME I DIE.
SeeYouSpaceCowboy jsou jednou z kapel roku 2021, jež mi dávají naději, že metalcore není mrtvý. Má své pokračovatele, kteří si dobře osvojili hudební principy subžánru, dokáží mu vdechnout nový život i ho obohatit, aby nepůsobil jako retro. S tím souvisí i agenda, kterou pašují do textů a která není jen nějakým pozlátkem. Texty o boji se sebou samým v rámci drogové závislosti jsou zkrátka odžité stejně jako démoni duševních nemocí. A zdaleka se tematicky neomezují jen na to. Pokud SeeYouSpaceCowboy neshoří na osobních problémech členů, může se z nich stát jeden z Fénixů, jenž znovu postaví scénu na nohách labelu, který je spojen se jmény jako ALL SHALL PERISH, LANDSCAPES, FIRST BLOOD a TERROR.
1. Life As A Soap Opera Plot, 26 Years Running (ft. Keith Buckley)
2. Misinterpreting Constellations
3. The End to a Brief Moment of Lasting Intimacy
4. Sharpen What You Can (ft. SHAOLIN G)
5. With Arms That Bind and Lips That Lock
6. Losing Sight Of The Exit...
7. ...and My Faded Reflection in Your Eyes
8. Intersecting Storylines To The Same Tragedy (ft. Aaron Gillespie)
9. Ouroboros as an Overused Metaphor
10. Anything to Take Me Anywhere but Here
11. The Peace in Disillusion
12. Melodrama Between Two Entirely Bored Individuals
13. The Romance Of Affliction (ft. If I Die First)
Diskografie
The Romance of Affliction (2021) The Correlation Between Entrance and Exit Wounds (2019)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2021 Vydavatel: Pure Noise Stopáž: 39:59
JINÉ POHLEDY
Noisy
8 / 10
Tak jak zmiňuje RIP v recenzi, kalifornské metalcore party mají určitě velmi specifický styl. Jsou mnohem temperamentnější a nespoutanější v překračování žánrových hranic a hledání nových přístupů. SeeYouSpaceCowboy ale takoví nebyli vždy, od minulé desky "The Correlation Between Entrance And Exit Wounds" totiž udělali krok vpřed. Tam jsem to vnímal ještě jako do určité míry běžný produkt. "The Romance of Affliction" už je mnohem intenzivnější, pestřejší a v osobní rovině uvěřitelná zpověď.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.