Les je pokryt desítkami mrtvých a zmrzačených těl. Vzduchem se šíří opojná vůně ohně a střelného prachu. Válečný konflikt? Kdepak. Jde o dílo jediného muže. O dílo blonďatého ďábla s vypracovaným pekáčem buchet a nekonečnou zásobou munice. Jmenuje se Mike Danton a v tuto chvíli s ním pěkně cloumá hněv. Jeden z posledních žijících nepřátelských vojáků právě udělal něco, co jej rozlítilo k nepříčetnosti. Dovolil si vztáhnout ruku na jeho ženu. Mike nasadí zlověstný výraz, vytáhne mačetu a s hrozivým řevem se rozběhne k nepříteli. Jediný přesně vedený švih připraví vojáka o paži. To však není vše. Mike amputovanou ruku popadne a umlátí s ní raněného muže k smrti. Nakonec si z jeho bujné kštice odřízne skalp a pokojně odejde.
Kinematografie má stovky podob a tváří, přičemž filmy jako takové představují paletu různorodých barevných odstínů. Mohou být dobré, špatné, vznešené, pokleslé, inteligentní i totálně debilní. Občas vznikne natolik otřesné, amatérské a ve všech ohledech nepovedené dílo, že jej vlastně v jeho čisté stupiditě můžeme považovat za skvost. Zde můžeme použít jednoduchý, léty prověřený příměr - tak špatné, až je to dobré. Každého pamětníka jistě napadne nějaká ta sentimentální vzpomínka na film nevalné kvality, který v dobách minulých rád a bez ustání proháněl útrobami svého obstarožního video přehrávače. Možná, že se vám tehdy do rukou dostal i jeden z vypečených kousků z dílny režiséra Davida A. Priora. Filmařského řezníka, jenž každým svým zářezem nemilosrdně zprznil stovky metrů nevinného celuloidu.
To, co představoval režisér brakových bijáků Edward D. Wood pro kinematografii padesátých let, znamenal David A. Prior pro léta osmdesátá. Tento osobitý chlapík postavil svou kariéru na převážně akčních a hororových filmech, které jsou typické svými extrémně nízkými rozpočty, amatérským technickým zpracováním a parazitováním na jiných, výrazně populárnějších filmových značkách. A když už jsme u charakteristiky mistrových filmů, nesmíme vynechat ještě jeden velmi specifický element jménem Ted Prior. Bratr režiséra a zároveň něco jako dvorní herec. No, herec asi nebude ten správný termín. Prostě namakaný chlápek s maketou samopalu v ruce a gumovou dýkou za opaskem, co pobíhá před kamerou, animálně řve a nasazuje krutopřísné grimasy. Inu, bratrská dvojka k pohledání, která svými výtvory několik let spolehlivě dobývala regály videopůjčoven.
Odkud se David A. Prior vlastně vzal a jak začal točit filmy? Řekněme si rovnou, že sehnat nějaké hodnotné informace o životě tohoto filmaře bez špetky soudnosti není zrovna snadné, ale něco málo se mi vyškrábnout podařilo. Oba sourozenci pocházejí z New Jersey a už od dětství spolu měli harmonický vztah, jenž přetrval až do dospělosti. David coby malý chlapec nepustil kameru z ruky a jako naprostý samouk neustále natáčel krátké filmy dle vlastních scénářů. V drtivé většině těchto kraťasů hrál hlavní role jeho o čtyři roky mladší bratr Ted. A byl to právě Ted Prior, kdo učinil důležité životní rozhodnutí. V devatenácti letech si sbalil svých pět švestek, opustil rodnou hroudu a s vidinou hvězdné herecké kariéry vyrazil rovnou do náručí Los Angeles. Po několika marných pokusech vzal sen o dobytí stříbrného plátna za své. Měl však pěknou figuru i pohlednou tvář, a tak se dal na modeling. Své nádobíčko vytasil například pro populární dámský časopis Playgirl. Netrvalo to dlouho a jeho bratr David vyrazil odhodlaně za ním.
Na rozdíl od Teda chtěl David zkusit štěstí s režírováním a produkováním vlastních filmů a nutno uznat, že jeho sen se splnil. Hned po příjezdu začal sepisovat inzeráty do hollywoodských novin. Touto formou sháněl investory, producenty, nabízel své scénáře a popisoval se jako nadějný režisér na startovní čáře. David uměl mistrně používat slovíčka a jeho květnaté věty přinesly po čase nějaké to ovoce v podobě skromného finančního zázemí. Odhodlaný režisér nelenil, elegantně naskočil na tehdy populární slasher vlnu a za pár dolarů natočil amatérský krvák Kladivem sem, kladivem tam (1983). Do hlavní role obsadil samozřejmě svého bratra, přičemž veškeré natáčecí lokace zajistil Davidův malý byt sestávající ze dvou místností. Po každé klapce stačilo jen trochu přestavět nábytek a hned vzniklo ehm… nové prostředí. Film je to opravdu strašný s nuznou kvalitou obrazu a putoval rovnou na video, ale díky minimálním nákladům si na sebe dokázal vydělat. David A. Prior mohl zařadit vyšší rychlostní stupeň.
Koncem roku 1983 vstoupil do režisérova života David Winters, muž mnoha řemesel. Herec, choreograf, producent, scénárista, zkrátka chlapík vhodný na všechno. Priorův filmový debut byl natočen v rekordně krátkém čase a ještě něco málo vydělal. To byl pro Winterse rozhodující faktor. Oba Davidové spolu brzy zakládají produkční společnost Action International Pictures (zkráceně AIP), která pomohla celé řadě podobně ''nadaných'' filmařů distribuovat jejich filmečky rovnou do video distribuce. Zkuste si schválně dohledat seznam filmových perel, pod nimiž je společnost podepsána. Prior si tímto způsobem přivydělával a se svým bratrem začal točit jednu pecku za druhou. Během svého nejplodnějšího období dokázal David A. Prior napsat, natočit, vyprodukovat a uvést na video i pět filmů ročně! Opravdový fachman.
Ted Prior rovněž nezaostával a kromě spolupráce se svým bratrem neváhal propůjčit své naolejované bicepsy i jiným, obdobně smýšlejícím filmařům. Pro dnes už legendární společnost Troma Entertainment natočil s režisérem Peterem Georgem jedinečný, smysly povznášející epos Surfoví náckové musí zemřít (1987). Ve stejném roce to však konečně přišlo. Vlivem úspěšných filmů jako Rambo (1982), Rambo ll (1985) a Komando (1985) se v mozkových závitech Davida Priora zrodila postava muže, jemuž nějaký John Matrix nesahal ani po kotníky. Z této představy následně vznikl patrně nejikoničtější film celé jeho kariéry – Smrtelná kořist. Scénář si Prior opět napsal sám, produkci tradičně zajistil David Winters a ano, hlavní roli neohroženého stroje na zabíjení si pro sebe urval Ted Prior. Tak si pojďme ten akční nářez trochu připomenout.
O co ve filmu jde? Jistý plukovník Hogan vlastní malý vojenský tábor a pod palcem má početnou skupinu žoldáků, kteří potřebují neustále trénovat a zlepšovat své bojové dovednosti. Nejlepším tréninkem je pochopitelně střelba na živý terč. Sedmdesát pět mil jihovýchodně od základny se nachází Los Angeles. Hogan z města nechává unášet lidi a tyto nešťastníky pak jeho kluci nahánějí po lese jako vysokou zvěř. Takové lidské safari, dalo by se říci. V L. A. ovšem žije i chodící atomová bomba. Mistr smrtících technik, odborník na zbraně, vietnamský veterán a držitel všech známých i neznámých vojenských metálů Mike Danton. Tenhle drsný bouchač jde jednoho rána vynést pytle s odpadky, když v tom jej muži plukovníka Hogana omráčí, unesou a odvezou do tábora. Mike je svlečen a jedinou částí oblečení, která je mu ponechána, jsou extra těsné a zatraceně krátké kraťasy. Takto vybaven je vyhnán do lesa a žoldáci se těší na další snadný skalp. Jenže s tímhle týpkem udělal plukovník zatracenou chybu. Mike si v lese napumpuje obnažené prsní svalstvo a začne plukovníkovy muže nekompromisně kosit. Z lovců se stává lovná kořist!
No není to úžasné? Smrtelná kořist je esencí všeho, co si pod termínem B-film představíte. Zapomeňte na logiku nebo nedej bože psychologii postav. Smrtelná kořist obnažuje akční žánr na kost a bere si z něj jen to nejnutnější. Jde o zapomenutý mizerně-úžasný klenot, který vám spolehlivě zvedne náladu i přes své bídné technické zpracování. Tedy za předpokladu, že nesledujete výhradně díla Stanleyho Kubricka, Andreje Tarkovského a Terrence Malicka. Už začátek přináší příslib báječných zážitků. V detailních prostřizích nám režisér ukazuje části zbraní, do kterých žoldáci ládují patrony, a také vidíme nějakého vystrašeného chlápka. Ten běhá zmateně po lese, snaží se žoldákům ztratit z dohledu a vypouští peprné hlášky jako: „Ach, to je v hajzlu, chtěj mě zabít!“ Naše sluchovody mezitím čechrají údery bicího automatu, kovové zvuky syntezátoru a nějaký studiový kytarista, jenž trsátkem náhodně řeže do Gibsona. Jednotka vojáků svůj živý cíl brzy dohoní a jejich namakaný kápo s osmdesátkovým květákem na hlavě jej zastřelí.
Je to pouhá předzvěst budoucích událostí a pokud skousnete mizernou kameru a místy zmatený střih, dočkáte se porce pořádné zábavy. Ta přichází, až když vojáci zajmou Mika Dantona a pošlou ho do lesa. Polonahý Tarzan s pečlivě pěstěným mulletem nelení a začne vojáky ihned likvidovat. Tyhle záběry napříč celým filmem prostě nemají chybu. Danton se magicky teleportuje po celém lese (rozuměj dvacet stromů, křoví a rybník) a většinou zezadu na někoho bleskově zaútočí. Vypadá to asi takto: Danton skáče ze stromu a kuchne vojáka, Danton vyleze z díry v zemi a kuchne vojáka, Danton se vynoří z rybníka a kuchne vojáka, Danton si vyřeže oštěp a následným vrhem kuchne vojáka. Tyto kouzelné chvilky občas zpestří hláška typu: „My nelovíme jeho, ale on loví nás.“ Co k tomu říct? Naprosto boží! Plukovník Hogan je pochopitelně řádně dopálen a navíc poznává tenhle styl. Po chvilce mu to dojde. Je to Mike Danton, muž, kterého sám cvičil a udělal z něj nejlepšího zabijáka na světě!
Plukovník si chce toho parchanta řádně vychutnat a se svými muži se vydává do lesa. Mimochodem mám dojem, že celou plukovníkovu jednotku tvoří asi deset chlapů, kteří po své filmové smrti pouze odloží sluneční brýle, případně změní pokrývku hlavy, a jdou zase do akce. Následuje přehled dalších skvostných scén. Žoldáci třeba objeví mrtvolu, jeden z mužů se k ní skloní a pronese: „Ten chlap je profík.“ Jednotka pak pokračuje dále do houštin lesa, přičemž kamera zabere Dantona schovaného na suché větvi asi dva metry nad zemí. Vzpomínám si, jak jsem v tento okamžik poprvé začal řvát smíchy. Výborný je i moment, kdy plukovník něco říká, pak přijde nečekaný střih a my sledujeme Dantona uprostřed rvačky s přesilou vojáků. Jak ke střetu došlo? Kde je začátek té scény? To máte fuk, hlavně, že Mike nepřátelům láme kosti na sto způsobů. Opravdu. Jednoho chlapa dokonce popadne obouruč a zlomí mu páteř o kmen stromu.
Tímto stylem se film pořád sune vpřed a chvilku oddechu nám dopřeje až v polovině stopáže. Danton je lapen a odveden do tábora, kde si s Hoganem vyměňuje drsňácké hrozby a zamračené pohledy. Uvězněn však nezůstane dlouho, neboť mezi žoldáky je i jeho dávný kamarád z vietnamské války, jemuž Mike v minulosti zachránil život (jak jinak). Po této drobné nepříjemnosti Danton uteče domů za svou ženou. Já vím, L. A. je od tábora vzdálené sedmdesát pět mil, ale to pro našeho poloboha není žádný problém a k překonání vzdálenosti mu postačí jeden jediný střih. Doma ho čeká šok. Jeho drahou polovičku unesli plukovníkovi nohsledi, a to neměli dělat. Tentokrát je to osobní! Danton otevře tajný trezor, pořádně se vyzbrojí, pomaluje si obličej válečnými barvami, vezme si na sebe konečně kalhoty a vydá se zpět (ano, opět tu štreku ujde bez mrknutí oka).
A máme tu epické finále. Rambo, tedy chci říct Danton, vyrobí a po lese rozmístí nejrůznější pasti a nástražná zařízení, do kterých během akční řeže neustále slepě nabíhají vojáci a nechávají se jimi trhat na kusy. Náš hrdina zatím zdatně uhýbá svištícím kulkám, palbou od boku skládá na hromadu stovky kilogramů mrtvého masa a ještě si stačí pohrát s bazukou. Zmiňovaný kápo s květákem na hlavě ke konci Mika pěkně nakrkne a ten mu na oplátku v záchvatu zuřivosti usekne ruku a následně ho s ní i umlátí. Praštěnější a bizarnější už to snad ani být nemůže, ale míra zábavy spolehlivě dosahuje maximálních limitů. Ani nestačíme dojíst popcorn a necelých devadesát minut je za námi. Zazní kýčovitý ploužák na rozloučenou a je po všem.
Jaký film je? Pochopitelně špatný, ale tím nejlepším možným způsobem. Je to tupá nonstop akce, plná machismu a drsných hlášek. Pravda, ve filmu jsou i dvě zástupkyně něžného pohlaví. Jedna jako milenka Hogana a druhá coby manželka Dantona. Tedy zlá žena a žena oběť. Avšak zbytek filmu v sobě skýtá tolik testosteronu, že během sledování ucítíte, jak vám porostou chlupy na prsou. Smrtelná kořist je především velkolepou směsicí klišé a okouzlující lacinosti. Při každé projekci si tam zaručeně najdete něco nového, něco úsměvného. Postavy třeba nevidí absolutně nic, co se nachází mimo rám obrazu, což někdy působí opravdu komicky. Pak tu máme scénu, v níž Danton běží po louce a bojuje s dotěrnou obrněnou helikoptérou. Mika ani bojový stroj nikdy nevidíte v jednom společném záběru, z čehož jasně vyplývá, že létající helikoptérou štáb natáčel na docela jiném místě. Zrovna tak si možná budete lámat hlavu nad tím, proč Danton pobíhá po lese neustále bos a v titěrných kraťasech, když se všude kolem válejí padlí nepřátelé s kvalitní výstrojí. Na druhou stranu šlo jistě o originální outfit, který tenhle film částečně proslavil. Jsem si naprosto jistý, že raná image Paľa Habery definitivně vykrystalizovala až poté, co zhlédl Smrtelnou kořist.
Existují filmaři, kteří točí záměrně špatné filmy jen proto, aby vydělali nějaký ten peníz. Mezi takové režiséry ale David A. Prior určitě nepatřil a možná proto mají jeho výtvory nenapodobitelné kouzlo. Věřil tomu, co dělá. Byl jako malé nadšené dítě, které objeví kameru a začne s ní natáčet kostrbaté záběry vojáčků běhajících po lese. Abych byl spravedlivý, tak Smrtelná kořist má i pár pěkných záběrů a Prior se coby filmař amatér částečně poučil ze svých prvotních chyb. Přesto vynikají všechny jeho kousky laciností, úsměvnými hereckými výkony, ale také nepředstíranou upřímností. Proč se stal ze Smrtelné kořisti jeho nejznámější film? Těžko říct. Nepřipadá mi lepší nebo výrazně horší než jiné snímky, pod nimiž je Prior podepsán. Osobně jsem od něj viděl čtyři fláky a všechny mají víceméně konzistentní kvalitu. Za sebe doporučuji ještě ujetý akčnák Konečné řešení (1990), kde se kromě Teda Priora blýskne i majitel největšího obličeje v dějinách filmu Robert Z’Dar. Režisér před svou smrtí stihnul dokončit remake Smrtelné kořisti s názvem Nejsmrtelnější kořist (2013), na který se teprve chystám, a už teď vím, že mi spolehlivě zpestří osmdesát minut života.
Závěrem asi tolik. Smrtelná kořist je krásnou připomínkou starých časů, kdy skříňky pod televizí vyplňovaly desítky černých VHS kazet s jednostopým dabingem a ručně psanými názvy. Obraz zrnil, možná i trochu přeskakoval, ale o to vůbec nešlo. Díky těmto filmům jsme mohli nahlédnout do jiných světů, přeskočit hranice a zjistit, jak to vypadá za železnou oponou. Tedy obrazně řečeno. Smrtelná kořist není chytrý film, ani dobře udělaný film, ale rozhodně je zábavný a ze své tuposti dělá přednost. Mimochodem, všem vřele doporučuji verzi se skvostně špatným českým dabingem, který celé dobrodružství Mika Dantona nakopává do nebeských výšin. Třeba Jiří Pomeje ve filmu namluvil snad čtyři postavy včetně úvodní titulkové sekvence. Pokud si toužíte odpočinout od náročné filmařiny, případně hledáte prostoduché povyražení na jedno použití, pak neváhejte ani vteřinu. Mike Danton již netrpělivě čeká.