THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ja som to nevidel a nechýba mi to k životu
Naprostý souhlas s ozzym.
Mňa to nenudí.
Naprostý souhlas s Imothepem.
Tak jsou to zkouknul. Celkem v pohode, akorat to fakt trpi neduhem live zalezitosti PF - az prilisna preciznost a dokonalost = naprosta sterilita, az nuda(ano, nebojim se v pripade tohoto DVD pouzit i tohle slovo).
Zajemcum bych spis doporucil komornejsi(a smysluplnejsi) DVD David Gilmour in Concert z roku 2002.
nejen David a Roger
U mně hudebně i lidsky David, ale zkuste si poslechnout Rickovy sólovky - Broken China je hodně dobrá, ale Wet Dream - to je bomba. Nádhěrně vyklidnělá melancholická hudba s krásmými instrumentálkami. Bohužel těžko sehnatelné ( dá se naposlouchat na You Tube - helso Rick Wright atd)
to by som netvrdil, gilmour ma pekny syty hlas narozdiel od nosoveho a tensieho u watersa..
Ozzy:
Oni ešte aj spievajú, ako by ich jedna mater mala.
Ja mám rád celé ich obdobie. Žiadne rozdiely medzi Gilmourom a Watersom nerobím. Obaja sú skvelí.
A ja mám najradšej ranné obdobie, Piper, Saucerful, Ummagumma a Atom Heart Mother. Čistá psychadélia.
tak to teda nie. u mna waters nakope prdel gilmourovi hocikedy. momentary.... si nikdy nepustim, tak ako napr.od zeppelin nikdy nepocuvam in through the out door, hoci ostatne albumy milujem. pink floyd to mali proste ako "pink floyd" po the wall na vrchole kariery zabalit, vobec sa watersovi necudujem ze sa s nimi potom roky vlacil po sudoch
PF
Tak tady se naprosto musim ztotoznit s Imhotepem a Rakvou. Ja mam taky mnohem radsi post-Watersovsky obdobi. Ackoliv mam rad alba jako The Dark Side of The Moon nebo Wish you were here, nejvice si uziju A momentary lapse of reason a The Divison Bell - tohle album ostatne povazuju za vubec to nejlepsi, co kdy Pink Floyd vydali. A rikejte si co chcete, kdovijak Watersovy songy nejsou promakany atd. Jo, jsou, ale me proste David sedi vic, jak po hudebni, tak po lidsky strance. Takze pro me je Division Bell naprostej vrchol a nejlepsi mozny album na zaver. Vskutku velmi dustojne rozlouceni, spousta kapel by se mohla (mela) inspirovat.
Thorn - [28.10.2008 12:42]
U mňa takisto. Dokonca v poslednej dobe asi najviac obľúbená.
:o) pravda, tak ten sesup precejen nebyl az tak linearni
Imhotep:
Animals vyšiel pred The Wall
Tak to u mna vyhrava Gilmour na plnej ciare, aj ked mozem aj Watersove solovky. Posledne dva albumy PF su pre mna vrchol ich tvorby, aj ked Thorn nesuhlasi. :)
V-dur: Taketo ruhanie. Queen treba mat kompletne, snad okrem Made in Heaven a Hot Space.
Na Final Cut se teprv chystám a sólovky Waterse a Gilmoura se teprv chystám.. ale kdybych to měl brát podle The Wall a Momentary Lapse, tak u mě vítězí Gilmour ^^ I když těsně.
"Final Cut" ma na obale uvedene "by Roger Waters, performed by Pink Floyd" a na "Momentary Lapse Of Reason" boli oficialne PINK FLOYD len Gilmour a Mason. Cize vlastne je to tak, ako hovori Dasa ;-)
Imothep:
"Procession" (May) – 1:12
"Father to Son" (May) – 6:14
"White Queen (As It Began)" (May) – 4:33
"Some Day One Day" (May) – 4:21
"The Loser in the End" (Taylor) – 4:01
[edit] Side two "Black"
"Ogre Battle" (Mercury) – 4:08
"The Fairy Feller's Master-Stroke" (Mercury) – 2:41
"Nevermore" (Mercury) – 1:17
"The March of the Black Queen" (Mercury) – 6:33
"Funny How Love Is" (Mercury) – 2:48
"Seven Seas of Rhye" (Mercury) – 2:48
To prave tie kvoty tusim este nemali :)
</offtopic>
vudre : nesouhlasim, jen tak z hlavy napr. queen II je cela skvost. A ted fakt nevim kolik valu z ni na vyberech je.
dagmar : mozna ze ano, ale je snad celkem jasny, ktera z obou jakoze solovek zni vic jako PF.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek