Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
to Mbody
Pozor pane M(!), já dávám desítku kde čemu:) Nicméně, pokud bych měl přistoupit k plošné revizi, asi bych příliš neměnil.
To je velmi smutná zpráva
R.I.P., Ronnie...
dovolil som si mensi tribute clanok
http://www.birdz.sk/hudba/r-i-p-ronnie-james-dio/17982-clanok.html
cest jeho pamiatke...
R.I.P
Už to vypadá, že Bůh na letošní jaro připravil metalistům solidní cvičení v kondolencích... :o(
DIO navždy ostaneš v mojom srdci.
Eternal VOICE Of Hard Rock Ronnie James Dio R.I.P. :(((
R.I.P.
Nemůžu přestat truchlit, Ronnie byl pro mě dost možná nejlepší zpěvák vůbec. :-'(
Teď jsem si chtěl pustit Suicidal Tendencies, ale z piety a smutku dám "Sacred Heart" R.J.DIO
Smutný příběh......
Sorry, nemiestne vtipy sú moja doména.
A osobitne sa ospravedlňujem Strayovi. Bol to naozaj žart (rovnako ako hudba Bon Jovi) a odchod do svetla naozaj želám len posledným dvom menovaným ;-)
Komu může bytostně vadit třeba Bon Jovi? Jakože fakt haluz, nechápu...
Jinak R.J.Dio 1942-2010: Obrovská ztráta pro heavy metal! :-(
Nie že by Kataklysm v posledných rokoch bol zázrak, skôr naopak, ale zločin to tiež nie je, ponúkať ich Zubatej v jednom balíku s Hranatým, Ožratým a Krvavým je zľahka nemiestne:-)
Tomu božiemu plánu som nikdy nerozumel: na jednej strane Cliff Burton, Schuldiner, Peter z TON, Dio a na strane druhej Bon Jovi, Kataklysm, Mečiar, Fico... ;-)
:-(
... odpočívej v pokoji ...
Už nám pomaly odchádzajú. :( R. I. P.
... zdál se být nesmrtelný....
R.I.P.
Pripajam sa aj ja ,tak som sa tesil ,ze ho uvidim na Sonisphere ,dufal som ,ze sa nejako z toho dostane.
Sad but True R.I.P. Ronnie James
Zemřel "malý muž s hlasem motorové pily", legenda a můj nejoblíbenější hardrockový zpěvák... R.I.P. :-(
:-( Odpočívej v pokoji, malý velký RJD...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek