OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já nevím, ale nazvat Pink Bubbles klenotem je trochu nadsazené tvrzení ...
Nedoceněné ... možná.
Tak ukázky Unisonic jasně dokazují, že se bude jednat o bezpečně nejlepší Kiskeho nahrávku od Chameleon. Trochu to připomíná nedoceněný klenot Pink Bubbles Go Ape s geniální Kids Of The Century.
pravda, ty 2 desky jsem zaměnil...
Hooya - [22.11.2010 17:04]
To si vybavuješ z Readiness To Sacrifice (1999), v Instant Clarity (1996) žádné nejsou...
Na dvojku od Place Vendome nedám dopustit, to je výtečná pecka. Skvělá sóla, spousta melodických nápadů, není tam jediné slabé místo. A stavba sól je úplně jak od mistrů amerického aor.
z toho alba si vybavuji jen pěkné housličky v úvodní písni :)
Pak jsem druhé PV odflákl. I to je možné. "Kiske" 2006 o tom jsem zrovna mluvil, jiné moc neznám. Instant clarity jsem slyšel v době kdy vyšlo a nezaujalo MI.
Druhé PV je ještě lepší než debut. A Kiskeho sólovky jsou až na tu přeslazenou popinu "Kiske" (2006) výtečné...
Mně se víc líbí druhé Place Vendome, to je placka bez slabin.
Debut byl lehce energičtější, něco jako Queensryche šmrncnutý Journey dochucený Gary Moorem.
Stray: to mě překvapuje..., pravda, neslyšel jsem debut, ale toho jsem sjížděl hodně intenzivně, krásně to plyne
Já myslel, že mu to skládají ex-Pink Creamáci jako kmenoví skladatele melodiků z Frontiers rec., takže jsem to ani jako jeho tvorbu nevnímal. Prostě metal-A.O.R. s Kiskem pro šéfa Frontiers. Solidní alba!
Ta MI nezaujala.
a co jeho druhá deska PV?
oprava: To já také ne.
To jaké také ne, ale třeba to všichni myslí vzhledem k jeho projektům po roce 93´. Ty sólovky jsou děsivé. Snad jen debut Place Vendome můžu. Ukazuje se tam, že i přes skvělý hlas, Kiske prostě potřebuje silnou a stabilní kapelu.
Já zase moc nechápu to navážení do Kiskeho jako tvůrce. V Helloween složil pár skvělých věcí, úžasně se předvedl i na Chamelenovi, tohle geniální dílko nese hlavně jeho podpis. Jeho sólovky mi moc neříkají, ale s Place Vendome natočil dvě fantastické desky a se stejnou sestavou se vypravil i na turné. Takže když má tým, který mu sedí, tak snad i dokáže být týmovým hráčem.
ovšem
To není vůbec zášť. Mě je jinak celkem sympatickej, obšem nesmí zpívat. :-)
To Stray
No to mě Stray překvapuješ s tou záští k Blazemu. Já naopak ho považuji za vynikajícího pěvce s nejtemnějším hlasem. A jeho solovky to je lahoda! Ale žabař to si přehnal!!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek