OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
najslabši album od nich
Poslouchatelny Numetal v podani MH :)
-bez slovního hodnocení-
Zklamání.
Viac ako o album ide o zbierku piesni, pri ktorých sa nájde pár fakt vynikajúcich kúskov ako Trephination, Supercharger, BULDOZZER!!!!!, only the names či deafening silence, ktoré sú však doplnené nevýrazným materiálom a vatou (American high, Crashing around you). Celkovo však ide o vôbec najslabší materiál v diskografii MH a oproti "The Burning Red" kvalitatívny prepad minimálne o jednu triedu
Ďalší z albumov, ku ktorému som sa vracal až s odstupom času. Oproti predchodcovi "The burning red" sa mi zdá mierne živší, čo sa zvuku týka, ale na druhú stranu zas neskutočne šablonovitý, čo sa kompozičnej stránky týka... Je tu veľa dobrých nápadov, len sú roztratené v prehnanej stopáži albumu, čo je dosť škoda. Pre mňa ďalší z albumov MH, po ktorých často nesiaham...
Tak toto bol prvý album od Machine Head,čo som počul,takže bodík navyše :-)inak moji favoriti sú All In Your Head,Deafening Silence a American High.
Nadpriemerný album MACHINE HEAD, pre mňa lepší ako predchodca, ale aj ako nasledovník; síce tak polovicu materiálu mám o niečo radšej ako zvyšok, ide o rozhodne dôstojnú nahrávku ktorá kapele nerobí hanbu; sú tu skvelé nu-metalové vypaľovačky ako "Bulldozer", "Crashing Around You", "American High" (mimochodom super rapovanie v slohách) ale aj jedna pomalá a melancholickejšia pesnička "Deafening Silence" s dokonalým refrénom, ktorá je pre mňa asi jedna z najsilnejších skladieb tejto skupiny.
Na prvé vypočutie u mňa vládla skepsa, to sa však postupne menilo. Naozaj chytľavý materiál nespreneverujúci sa kvalitnej muzike.
Prvý album čo som od nich počul....
Nie je to až taký zlý album.Aj ked je tam niekoľko zbytočných songov.Keby mal o 3 ,4 skladby menej
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Chlapci dnes dokazuji, ze tato kolej byla slepa a jeste relativne vcas se podarilo prehodit vyhybku a vratit se na puvodni trasu.
Tak tady to mam přesně naopak než u předchozí desky. Ze začátku jsem měl Supercharger docela rád ale když jsem si to projel nedávno ... nic moc, s přehledem nejslabší MH
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.