OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
nevyrovnané album, 4 šlupky jako hrom, pak je to již horší, ale kvalitka určitě :)
Není to špatné album, ale kromě skladeb Nemesis, My Apocalypse a I Am Legend/Out For Blood (nepřekvapivě singly alba) mírně nevyvážený materiál.Angela ale kvílí stále lépe.A navíc má tato deska parádní produkci.
Doomsday Machine jde cestou lehce sestupného trendu kvality a zajímavosti AE.Takže jsou zde skvělé momenty,ale někde se začíná deska opakovat a přináší již několikrát slyšené. Jinde zase brutalita a hitovost maličko ustoupila technice,z čehož jsem trochu rozpačitý,jelikož AE jsou pro mě hlavně o chytlavosti a hrubosti. Nakonec za Nemesis a My Apocalypse a pořád ještě dobrou celkovou kvalitu 7/10.
nejpovedenější obal ze všech alb Arch enemy. přestože to už není tak tvrdé jako Anthems of rebelion, tak přibylo chytlavosti a melodičnosti. Ale kvalita tam pořád je. První polovina alba vyčnívá nad tou druhou. Mými skromnými favority jsou úvodní vyhrávka Enter the machine, hitová Nemesis, My apocalypse, I am legend (to závěrečné zběsilé tempo na konci nemá chybu), Hybrids of steel (hodila by se na konec jako uklidňující outro s těmi kytarovými sóly) a Taking back my soul (zase skvělý rozjezd tempa,to mě prostě baví). Jinak zvuk dostatečně čitelný, Angela dostatečně brutální :) Plný počet není kvůli občasným pomalým a ne tak zajímavým pasážím. I tak slušných 85 %
-bez slovního hodnocení-
Prve tri albumy skvle skvele skvele ale az Wages Of Sin a Anthems Of Rebellion su moje srdcovky, Doomsday nieje zly ale uz to nieje Anthems Of Rebellion.
-bez slovního hodnocení-
No mňa Arch Enemy nikdy nejak zvlášť nepresvedčili, páči sa mi zopár skladieb, ale v Melodickom Death Metale je oveľa viac lepších skupín, ktoré ľudia ani veľmi nepoznajú ako napr. skvelí Insomnium alebo Dawn Of Tears, ale zas keď tak zoberiem, tak Arch Enemy hrajú aj Thrash, takže to nie je úplne čistý Melo-Death, ale aj tak, nikdy ma nejak výrazne nepresvedčili.....
Prvý album od Arch Enemy čo som si zohnal a veľmi sa mi páči. Je tu pár výborných gitarových sól a celkovo gitaristi sú úplne perfektní. Vokál mi nevadí. Výborné melódie. Vlastne ani nemám nahrávke čo vytknúť :)
-bez slovního hodnocení-
trochu nuda :(
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Ale jo, sqělý, a né že nééééé ... \m/
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.