OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Úvodní trojice písní, pak ještě Legio XIII, Final war nebo Surrender the sun. Zbytek mě moc nebaví.
-bez slovního hodnocení-
Tahle deska je slušná. Přijemně sbory a chorály ozvláštněný death metal prostý jakýchkoliv progresivních pokusů. I to je někdy potřeba a výsledek je určitě lepší než poslední počin Kataklysm, a jako výpravná,oddechová,zábavná a místy i hitová deska mě Romulus celkem baví. I když vaty je tam taky dost
Kdyby Kataklysm a Ex Deo daly dohromady smysluplné skladby za posledních více než 10 let, možná by to i na tu jednu dobrou desku stačilo! ... jak se někdo může dostat od "Temple Of Knowledge" či "Sorcery" až do takové mizérie, mi hlava nebere..
-bez slovního hodnocení-
Neznám tvorbu Kataklysm, a proto ji nebudu srovnávat s tímto projektem. Měl-li bych srovnávat, napadají, resp. napadli mě spíše Amon Amarth - v obou případech se jedná o melodický death metal. Po několika posleších však lze mezi tvorbou obou kapel nalézt asi takový rozdíl, jako byl mezi Římany a Vikingy. Ex Deo jsou monumentálnější, epičtější a řekl bych že i o něco pomalejší (střední tempo je pro toto album příznačné) a vážnější. Tématicky mi sedí. Album je hudebně poměrně vyrovnané a zprvu mi připadalo i monotónní. Po pár posleších se však člověk začne těšit na své oblíbené momenty, jako je tomu u mě v případě Storm The Gates Of Alesia, Legio XIII (pěkné sólo), Cruor Nostri Abbas a nejlepší nakonec Surrender The Sun (s vynikajícím závěrem). Album, které se moc příjemně poslouchá a které dokáže starověký Řím skutečně evokovat.
Načo má Kataklysm aj B-team, keď je to čím ďalej tým béčkovejšia kapela sama o sebe.
príjemné počúvanie, taká oddychovečka... :-)
No, popravdě jsem čekal víc (není divu po té mediální masáži). Škoda toho promarněného potenciálu, pár dobrých momentů tu je...
Nejprve jsem si říkal, že to je fakt bomba deska, ale s každým dalším poslechem jsem u toho po pár skladbách začal víc a víc vypínat uši a přemýšlet nad úplně jinýma věcma. Vím, že se musel koncept alba narvat do nějaké stopáže, ale stejně - kdo v dnešní době zvládne uposlouchat v podstatě strašně monotónní pompézní střednětempý klávesový heavy/death hodinu v kuse?
-bez slovního hodnocení-
Neni to zly material. Pekne melodie, dobra atmosfera a kvalitny growl su nieco co vzdy mozem. Negativom je to, ze po asi piatich skladbach sa album zlieva dohromady a zacina trochu nudit. Za skvely koncepcny napad bod hore.
Zatím mě to baví.... Uvidíme za měsíc :o)
Nadpriemer, ale čakal som trochu viac. Hlavne to nemuselo byť také dlhé.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.